"Tisk je prostředkem vyjádření pro společnost: není prostředkem vyjádření pro soukromé jedince nebo korporátní těla. Takže, logicky a demokraticky, neměl by patřit ani jednomu z nich. [Odstavec] Noviny vlastněné jedincem jsou jeho nebo její vlastní, a vyjadřují jeho nebo její bod pohledu. Jakékoli tvrzení, že noviny vyjadřují veřejný názor je nepodložené protože ve skutečnosti vyjadřují hledisko toho soukromého individua. Opět demokraticky, soukromá individua by neměla mít možnost vlastnit jakékoli veřejné prostředky publikace a informace. Nicméně mají právo vyjadřovat se všemi způsoby, dokonce iracionálně, k důkazu svého bláznovství. Každý denník vydávaný profesionálním sektorem, na př., je pouze prostředkem k vyjádření určité sociální skupiny. Vyjadřuje jejich vlastní bod pohledu a nikoli obecné veřejnosti. Toto platí pro všechny další korporované i soukromé osoby ve společnosti."
A nyní verze Michala Kašpárka z Finančního magazínu, z článku pod titulkem "Kaddáfího zelená kniha, tak trochu jiná demokracie."
„Demokraticky nemůže být fyzické osobě dovoleno, aby vlastnila jakékoli publikační nebo informační prostředky. Má však přirozené právo vyjádřit se prostředky jakýmikoli, i kdyby šlo o choromyslný způsob prokazující její duševní chorobu.“
Povšimněme si, že pan Kašpárek odstranil čárku za demokraticky, aby z autorova "logicky a demokraticky" čtenáři vznikly "demokraticky nedovolitelné věci." Pan Kašpárek se ve své "práci" či snad "pra-sečině" rozhodně nijak neobtěžuje s upřímně váženou citací, naopak vytrhávání ze souvislostí zaměřené k manipulaci čtenářem je tu načasto. Tím se nám mění soukromá a korporovaná individua na "fyzické osoby," a kdyby si náš čtenář myslel, že to na obsahu nic nemění, nechť si povšimne chybějícího obratu "veřejné" u prostředků publikace a informace. Také hned nadhazuje, že se "Kadáfí asi zapomněl sám nechat zatknout za to, že mluví za svůj národ," což označuje za paradox, které jsou dokonce "právě na této knize půvabné." Na knize, jejíž autor je Kašpárkem na konci dobře placeného výlevu označen za "šaška," který je namalován "na nějakém poctivě naládovaném tomahavku." To se zatýkáním však pan Michal K. vypisuje nikoli jako nějakou fabulaci, ale jako další prostředek manipulace citovaným obsahem, takže nejen, že už už čtenář začíná mít dojem, že v Třetí Univerzální Teorii jsou zakázány na př. "webové stránky" a "blogy," ale dokonce, že "nedovolené vlastnictví veřejných prostředků publikace" se prvořadě projevuje zatýkáním. A přitom jde o teoretický okruh, stejně jako při zařizování socialismu, a zde, když mluvíme, že "se něco nemůže dovolit," tak to neznamená, že se to bude muset zakazovat, ale spíše to, že to fakticky nebude možné, stejně jako nebylo v ČSSR možné koupit si Československou Státní Televizi anebo v současné "ČR" vězení Odolov.
V dalších paragrafech pan novináříček anebo novináč, chcete-li na př. uvažuje o základech socialistické společnosti (nikoli že by k takovým myšlenkám sám došel, ale pokládá za důležité k nim připojit své úvahy, a ukázat se). Úvahy soudruha Kadáfího o vztahu bydlení člověka k svobodám člověka uceluje a završuje geniální úvahou o tom, "zda má potom každý mít vlastní zoologickou zahradu, když chce v neděli vytáhnout rodinu za odpočinkem." Jistě je to pro zájemce o socialistickou teorii velmi podstatný moment, to s tou zoologickou, zvláště, když byla řeč o tom, že nájemní vztah je zásadně omezením lidských svobod, vydáním člověka v nejistoty, a tak v hrozbu být skrze svou potřebu obydlí ovládán proti své nutnosti. Z celé úvahy o bydlení ovšem novináčovi "zní ještě docela překousnutelně" jenom pasáž o tom, že člověk "musí vlastnit to, co potřebuje." A přitom kapitolu "Bydlení" označuje v podnadpise za "to je oč tu běží," a v úvodu tohoto nového oddílu za "samozřejmě nejzajímavější." Přitom jistě nezmiňuje, že v Zelené knize existuje kapitola "Bydlení," naopak, semele tyto formulace s "řešením všech ekonomických problémů," a do guláše nahází i dálnice a zoologické zahrady, aby čtenář myslel, že se o Bydlení rozhodně nedočte bez další všeobecné teorie.
Dále na př. předkládá větu "v socialistické společnosti není možnost osobní produkce přesahující uspokojení potřeb jednotlivce," s alergickým tvrzením, že "pokud tomu rozumí dobře, lidé si nemohou svobodně vyměnit přebytky a tedy ani dělit práci." Pro začátek dělba práce nijak nevyplývá ze "svobodné výměny" přebytků, a nepokládejme to za rozumový poklesek Michala K., je to právě pro ty, na které zapůsobí "pokud tomu dobře rozumím." Ti se pak budou vyhřívat v teorii o dělbě práce, po které tedy vlastně všichni toužíme, a která nějak vyplývá z výměny přebytků. Bohužel pro pana K. z "FinMagu" soudruh Kadáfí píše "V socialistické společnosti není šance pro soukromou produkci aby překročila uspokojení potřeb potřeb jedince, protože uspokojení potřeb na úkor aneb prostředky jiných není dovoleno. A navíc, socialistická zřízení operují pouze pro uspokojování potřeb společnosti." Co je v té větě označeno za nedovolené lze zakázat bez dopadu na pouliční kšeftíky, a rozhodně bez jakéhosi dopadu na způsob výroby, v tomto případě bez následků na způsobu výroby v socialistické společnosti, ve které se pan Mišánek asi bojí žít. Další věc je, že ona nemožnost vyrábět více než pro ty potřeby jedince tkví v tom, že společnost, kde tato rovnováha neplatí již není společností socialistickou, a takto je v podstatě věta naskládána. Zmínka zákazů platících i v kapitalistických zemích rozhodně tuto polohu věty o produkci individuálního nadbytku nikam jinam neposune.
Poté, co by Mišan rád některé hlupáky mezi námi vystrašil představou, že "Kadáfího socialismus nutí dělníka automobilky běhat od důlních vozíků k rýsovacím prknům, do montoven a lakoven a tak dále," zaútočí na odzbrojeného chudáka tvrzením, že "asi se dovtípíte," - "že bratrský vůdce zároveň přeje přerozdělování." A hned cituje "Jestliže jedinec oné společnosti potřebuje jen jednu jednotku bohatství k uspokojení svých potřeb, pak jedinec, který vlastní více než jednu jednotku se ve skutečnosti zmocňuje práva jiných členů společnosti." Toto M.K. označuje za "odvěký blud, kterého se Kadáfí drží, že když někdo zbohatne, jiný tím zákonitě zchudne" - tak snad když někdo zbohatne, jiný tím také zbohatne? Autor však patrně v nejlepším úmyslu zapomněl uvést, že jde o kapitolu "Pozemky," a z překladu jaksi vypadlo nějaké slovíčko všude tam, kde bylo "jednotka bohatství společnosti." Výraz celkem zřejmě odkazující právě k bohatství přírodnímu, k zemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat