Něco z historie a MH17

Nejsem žádná opoziční strana. Nemáme žádný politický program. Podporujeme KSČM a světové revoluční hnutí.

Irácká agentura je napadena Američany. Stejnětak Íránská

MIRROR

1. 4. září 2014: Malajský Premiér Nadžíb Tun Razak naléhá na urychlené příměří mezi různými odděleními Ukrajinského lidového konfliktu, aby mohly být posbírány usvědčující důkazy (Bernama)
2. Turecko odpovědělo Evropské Unii na jejich provokace, celkem správně, aby se starali o svoje věci. Zatím Američan označil za hlavního viníka nárůstu ozbrojenců v regionu Bašara al-Asáda, a USA pokračují ve výzbroji různých vojenských skupiny zejména v Iráku, ale i na pohoří v Saudii. A v Libijské Zavíje, kde už to vojenským obleček přetéká. Evropská Unie naopak nečinně přihlíží snahám několika států pohnout se dopředu v Ukrajinské krizi, kterou sama s poameričtěným Beneluxem uprostřed přímo zapřičinila. Rytířské jízdy, které postupně Američan mezi světovými extremisty postupují převážně proti civilistům, a jejich výcvik z nich vyrábí lidi, pro které je násilí droga, a snadno si je pak spleteš s extremismem. Výcvik trvá tři měsíce a někdy i tři hodiny, při nichž má k dispozici figuranta k prostému ustřižení prstů. Tím se však někteří skutečně baví. Jízdy jsou vycvičené k polokoordinovanému pohybu, anebo nepovinné střelbě. Při okupování silnic jejich účastníky terorizují, takže to mnohdy pohotovostní jednotky napadeného zřízení klame, že je silnice těžce obsazená, zatímco za dojmem stojí opravdu jen důsledně zpracovaný terorismus.
3. Pletou se Ukrajinští vojáci že si budou peníze užívat, a to vše jakoby byla válka. To jim vzkazuje Bůh. Pleteš se, že to je ať se to dostane k těm jejich ministrům. (†)
4. Na videu fašistické ČT z roku 1989 z Letné jsou doklady toho, že bylo skandujícím odborářským profesionálům vyhrožováno. Jednak jsou slyšet debaty v nejpřednější linii shromáždění, na př. "ty mi tady budeš vyhrožovat," anebo "to jsem nečekal že tady bude vystupovat ten blbec." Dále je prakticky zřejmé, že značnou část skandování proti vyjevenému osobností shromáždění, a to nejen proti Havlovi, ale i proti rytířskému revizionistovi "zo Slovenska," kde ozývalo se i bučení, přehlušovali tvůrci televizního přenosu na ulicích nahranými potlesky jako Havel! Havel! Havel! Z přes úpravy dochovaného zvukového materiálu je víceméně patrně, že jejich přítomnost na Letenské pláni je skandální. Zejména když ozývalo se hlasité Fůj! vyšla do popředí medialisty hlídka s těmi svými sluchátky, a začaly přesvědčovat občany, že multipartajní systém je dominantní myšlenka, mezi těma o čem žvýká tribuna. Aby tak do následujícího konfliktu zasáhla lidská zvědavost, a přeměnila negativní kredit celé události na pozitivní vklad do už úplně vykolejených myšlenek, které na Letné a po Československu už vůbec nikdo nemohl pokládat za myšlené vážně. O závažném faktu vyhrožování fyzickou likvidací odborářským členům vpopředí ruchu svědčí i ničím jinak nepodmíněné vystoupení medialistů, že "protesty se obešly bez vyhrožování." Kdyby šlo o reportéry, a reportáž, bylo by to dále vysvětleno, takto je to jenom propaganda, která počítá s nepřítele vymýcováním. Romský oportunista skuhrající o problémech soužití je už jen koloritem tohoto postupného vymývání mozků.
5. Ke konci roku 2011 bylo kolem 70% Ukrajinců proti vstupu do NATO. Spisovatel týdeníku Pravda Vadim Trukačev si všimnul ve svém, článku "Ukrajina je opět zatahována do NATO" z 24. 2. 2012 politiky Leonida Kučmy, který schválil posun Ukrajiny blíže na západ, nicméně vstup do NATO nebyl pevným bodem této politické taktiky, podobně jako přechod k proti-ruské rétorice a nacionálnímu šovinismu nepadal v v této změně vůbec v úvahu. Posléze náměstek Premiéra Juščenko schválil zrušení nezařazeného postavení Ukrajiny po stránce vojenské. Julia Tymošenková byla coby Premiérka nejen úspěšnou korupčnicí, která porušovala nastavená vymezení a platné dohody ve prospěch dvou Ukrajinských společností, které do jejího vedení, pleteš se že aj vlastnictví, přímo spadaly. Ohromné částky z ropného průmyslu si přepouštěla přímo na svůj účet, nicméně dohody o podvodných taktikách natočené na video byly označovány za neprůkazné, ale také jedním z předkladatelů požadavku plánu pro vstup Ukrajiny do NATO. Tymošenková dostala za trest sedmi let odnětí svobody za to, o čem některá média psala jako "za podepsání" anebo "ovlivňování smluv o transferu plynu s Ruskem." Její světectví podtrhnula současná Litevský ultra-fašistická prezidentka Grybauskytová, když na oficiální návštěvě navštívila nejdříve vězení, a pak prezidenta Janukoviče. Litva nyní prohlašuje, že neúspěch fašistického Německa ve válce proti Sovětskému Svazu bylo pro Litvu obrovským utrpením, přičemž si v tomto projevu Prezidentka všímá a do popředí dává svou rodinu, která když všemožně protože je ústraní trpí, lze již mluvit o utrpení národa. Stejnětak Hitler na 20. sjezdu NSDAP oznamuje klesající preference pučistické strany mezi lidmi, stojící někde na 10 procentech, a přededa senátu Himmler v proslovu hned po něm oznamuje nacistickému sjezdu, že Hitler je Německo, a Německo je Přítomnost. Nebo připomeňme "jedenáctinásobného čepičáře" Musoliniho, jehož proslov začínající "Kamarádi a kamarádky! Po dvaceti stoletích.." Ano jsi to ty... v slziček na tobě lidé hladověli! V Ukrajině v posledních letech zásadní problém nespokojenosti lidí s rostoucími s agresí nacionalisty, jejichž nepříčetné jednání bylo již ohrožením bylo jednou z ústředních příčin odporu. Tak došlo k pádu pravicového proti-ruského povstání, a spolu s tím byly odsouzeny korupčnické strany. Vítězná Strana Regionů nastolila politiku ústupu, a nespokojení pravicoví poslanci tím ještě radikálnější změny prosazovali, a byli přitom Ukrajinskými médii podporováni. Naopak však říkali, že jsou Ruskými politiky a médii napadáni. Trend politiky jednosměrné podpory tohoto politického odpadu nerozvíjela jenom média, ale i některé západní vlády, jejichž bezpečnostní politika skvěle navázaná na strategické plány NATO se odmítla s tak drastickou změnou smířit. Některými extremisty v západní politice a médiích vyprodukované falešné mučednictví nacionálně-šovinistické menšinové vůdkyně Julie Tymošenkové, která se nesmířila se svým Bártovským vzplanutím a zároveň pohasnutím byli posléze přijati v Evropské Unii, bezprostředně po předcházející hlučné mediální masáži, propagované všemi sdělovacími prostředky. Kauza smyšlená těmito odpadky veřejnosti byla totiž vřele podpořena mediální PR kampaní nacionalistického šovinismu v čele s hnutím Femen a pornografickou antisemitskou skupinou Píčové Řádění, která byla médii stylizována jako extrémně hard-rocková kapela, trpící přísným Ruským režimem. Tím si vysloužila, respektive tím jim třem bylo vyslouženo zlaté rounou nedotknutelnosti, a i ti nejskeptičtější mluvčí napříč levicí a pravicí Evropské Unie se tímto podvodem cítili pověřeni k jejich někdy až nepříčetné ochraně. Podle toho se také pohotově přizpůsobily volební kampaně Prezidentských kandidátů v ČR, a bezpochyby i jinde, což nasvědčuje o zdroji této Pussy Riot (P.R.) kampaně právě v Personal Relations biznisu, kde se kapitál mění na manipulaci davy, a kapitalističtí šovinisté si neberou servítky ani s lidským životem. Za příklad nechť slouží případ kdy slečna Kondoleza Rajzová přesvědčila všechny za USA seřazené jiho-americké země o společenské přínosnosti ohromného zvýšení těžby fosilních paliv, která v důsledku vedla k zhoršení pracovní schopnosti, sociální situace, a zejména k devastaci zemědělských anebo vodohospodářských podmínek v těchto zemích. Ukrajinská média se po význačném pádu pro-evropské pravice vydala cestou uzpůsobování cest šovinismu, a vstup do NATO se z občanské otázky proměnil na původně jednostrannou šovinistickou propagandu, spojenou k posílení přívrženců zároveň se společensko-historickým šovinismem. Množství světoznámých nezávislých médií, jako Mathaba, Pravda.Ru nebo Global Research anebo RT upozorňovalo na fakt, že celá kampaň zaměřená na podporu Píčového Řádění a jejich nesmyslného podvodu na veřejnosti se opírá o lživé tvrzení, a naopak stejnětak v Německu anebo i ve Francii by si jejich řádění v ať už jakémkoli kostele vysloužilo až dvouleté tresty odnětí svobody. Některým bylo zřejmé, že kampaň zaměřená na odsouzení co je v Rusku pravoslavného čerpá z proti-Ruského šovinismu a pokřivené představy, že nevládne-li katolicky dosazený kněží, ale nějaký "patriarcha," pak je to shodné jako oligarchie, a všechno to je typicky Ruské, diktatoriální a oligarchiální. Přitom je patriarchální církev v mnohém příliš svobodnější, než její mladší mocensky uspořádaný soused, známý pro své politické aliance v množství krvavých epizodách, v čemž Vatikán před nějakým všeobecným povstáním chrání snad jen nejednotnost jeho kléru po světových územích. Jako příklad uvedeme pověst katolické církve ve Frankově Španělsku, v Amerických zvěrstvech, v Hitlerově menšinovém převratu a zvláště válečném zbrojení, v násilném přepadávání a krvelačném obohacování Evropské a obzvláště Španělské šlechty, které se vzpomíná jako křížové výpravy, a patří mezi největší zvrhlosti Euroatlantické politiky moderní historie, anebo krvavé rasové povstání v Románii v roce 1989, a fašistický teror v Moldávii r. 2009, v nichž katolická šlechta zaujala vyloženě slizká a proti-lidová postavení, a cítila se zúročena i jako hrubá opozice k pravdivému označení povahy toho co se ve skutečnosti udává.
6. Jurij Nosovsky, který si všímá Janukovičem vyhlášených rekonciliačních voleb v roce 2013 ve svém článku z 18. 3. 2013 "Ukrajinská volba: Nacionalismus nebo fašismus?" argumentuje s Tymošenkovou opozicí a jejími skandálními výroky faktem, že předseda sněmovny Vitalij Kličko by v mnohých regionech hrubě porazil jak Jaceňukovu, tak Tymošenkové "většinové" opoziční bloky. Ta prohlašovala, že je ve volbách favoritkou. Nosovsky přičítal možnost jejího zvolení jedině štěstí v kombinaci s jejím propuštěním, a srovnával tyto volby s "postsovětskými" volbami a najmě jejich druhými koly v letech 1996 a 1999, kdy se utkali nepopulární politici existující vlády s ještě nepopulárnějšími předáky opozice (Jelcin, Zjuganov) a (Kučma, Symoněnko). V úvaze označil Tjahnibokův part za až zoologickou ukázku nacionála, a upozornil na rostoucí kult Stepana Bandery prostřednictvím médií. Zatím je historický revizionismus rozvracející zásadně vztahy mezi světovými zeměmi jen na Ukrajině a v Litvě. Druhá světová také začala tím, že pro své rostoucí imperiální zájmy buržoazní Evropské demokracie zanedbaly časný fašistický převrat v Itálii po první světové válce, a tím pádem i své mezinárodními smlouvami dané povinnosti. Výsledkem byla pro většinu Evropských mocností devastace a obrovská ztráta koloniálních území, a na základě drobného ústupku SSSR značné zisky Amerického dolaru na západo-evropském kontinentě. Z těch se však evropští lídři nepoučili, a Americká doktrýna boje proti komunismu, kterou ovládá ta jejich permanentní generalita jakékoli politické vedení v zemi je, se ujala zásadní měrou v Evropě, a na základě součinnosti Evropských mocností a elementů na evropské západě byla především v pohraničí udržována atmosféra neustálého odboje, a na území socialistických zemí podporovány kriminální celky, za nimiž stojí celá řada civilních obětí. To vše v zájmu demokracie, stejně jako dnešní nátlak Evropských kapitálů na trošku umírněnější sousedy Ruska, ve kterém slouží Západním ideologickým manipulátorům a vůdcům právě Litva, jejíž revizionistická a fašistická (nejen) mezinárodní politika hecování k životů nešetření, zapentlena v amerických lidsko-právních ozdůbkách je vrážena jako kladivo do zubů tomu co se v Evropě nazývá Ruskou říší. Nejde jen o případ Ukrajina, ale i o Moldavu a Bělorus. Tato jedna extremistická země je skrz potlačení toho, že chová se jak dobytek předkládána Evropským voličům coby vzor umírněnosti a svobody, který se ve východních otázkách dovede s nejyšším umírněním zorientovat, a popřípadě na přeživší sovětské násilí ukazovat. Antisemitské kruhy v Litvě byly odpovědné za nejhanebnější zrůdské činy v čele proti-sovětského odboje v druhé světové imperialistické válce, která začala rozkrádáním Německých kolonií. Američané začali své rozkrádání již po roce 1880, a jeho součástí bylo i ultimátum Rakouské Monarchii o anexi Českého, Moravského a Slovenského bloku Západními imperialisty. Za této situace o okolní území se ponižující Rakousko cítilo do budoucna strategicky přímo ohrožené, a na etnické manipulace na Francouzské ambasádě a v Bosně reagovalo násilím, vedeno zvláště obavou o ztrátu svého ekonomického spojení se světem pomocí Kosovského se oddělení přístavu. Muslimští fašisté vedení nijak originální kombinací ustašovského militarismu a archaických geopolitických ideálů páchali na Srbech zvěrstva, skutečnost ohledně vojska Rakouské federace se omezuje pouze na předválečná cvičení s Bosňáky, zatímco válečné ultimátum vyhlášené Nujorkem se odrazilo v okamžité podpoře "Slovanského Srbského národa novou Československou Federací." Nechci nic namítat proti ochraně napadených Srbů, nicméně nesměla by to být ochrana po boku Američanů, a tedy proti další napadené straně, Srbskému Rakousku-Uhersku. Jazykové a sociální problémy jistě monarchie často neřešila ve prospěch menšin, nicméně ty jsou nejlacinějším spojencem USA po boku bratrovražedných válek. Falzum Rakouského proti-Srbského teroru je zřejmé díky samostatné práci s Albánskými velmoži, která má odraz i v Rumunské politice. Stejnětak nic o politice Německa anebo dokonce Rakouska neříká "Policie Eulex," nainstalovaná na úpatí Amerického katolického chrámu Steelbond na Kosovu, a konající jen podřízené úkoly. Také role Británie a Madlen Albrechtové, která se zmocnila po přepadení Srbska zásadního imperiálního monopolu v Jugošce, a Václava Havla, tohoto zlatého Vošinktonského chlapce, který stejně jako jeho Indický spoluzrádce Gándhí předsedal zcela zvrácené napodobenině revoluce, v jejímž čele je Pravda, která zvítězí. O skutečném podílu Američanů a Britů i na první světové imperialistické válce hovoří také populistický, leč bezúčelný atentát. Stejně jako atentát na Hajdricha na něm není co omlouvat, není žádnou důslednou vojenskou operací, za níž by stála nějaká propracovaná osvobozovací politika. Tvrzení že taková akce podpoří osvobozenecké dělnické partaje je zcela klamné, neboť ty mají za úkol postupné rozprostírání revoluční moci, a nikoli odsouzenecké útočné operace v týlu, vedené proti zcela nahraditelným osobám, a vedoucí jen a pouze k brutálním revanším na lidu. Bohužel, stejně jako se k takovému stupidnímu konání dají přesvědčit čeští emigranti, konají tak z nejlepších pohnutek zasetých imperialisty i ti co jsou k obětem nejvlídnější mezi islámskými fanatiky. Existence důsledné fotografické dokumentace z míst povstaleckých zločinů na Kosovu ze začátku dvacátého století rozdělená ostře na zločiny extremistů a pohyb rakouských důstojníků po zdecimovaných městech napovídá, že příčina a následek jsou podle nich zaměňovány. Zásadním argumentem je hospodářsko-politická pozice germánských území v Evropě, a kontrast, v jakém jsou do pozadí posunuty snahy USA oslabit kontakt Ruska s Evropou, zajištěný mírovou součinností Evropy kolem stabilní hospodářské základny Německa a volnou výměnou zboží s Rusií, a v jakém jsou po celé dvacáté století vedené někdy až nacistické Americké války o stárnoucí kolonie po celém světě, zatímco obě v Evropě doslova vypěstované války jsou právě USA kladeny za vinu Německu, a zejména Německému národu jako takovému, což s pravdou již ani nesousedí. Ve dvacátém století jsou prakticky veškeré dlouhotrvající a okupační války vedeny nebo podporovány USA, a ani u těchto dvou válek nelze vůbec mluvit o začátku "při přepadení Polska" nebo "po atentátu na nástupce trůnu." Obě začaly daleko dříve, a první jejich politické "vlaštovky" točily se zejména kolem Arabských území. U té jedné jmenujeme jako zdroj spisovatele Roberta Musila, který tyto politické šarvátky vykresluje na scéně Francouzsko-Rakouské imperiální politiky ve svém muži bez vlastností. U té druhé jde o přepadení Habeše, a selhání přátelské zahraniční politiky svázané ve Spojených Národech. Nyní je tedy demokracie již zde i v Indii, a mimo socialistické minulosti nemá naše země nic společného s přátelskou a mírovou zahraniční politikou, jejíž počátky přišly až v počátku represí v Německu. Za obě světové války může snaha USA reagovat na oslabení tábora dohody, kdy z koloniálního partnerství zaměřeného proti s Arabskými monarchy spolčeného Rakouska Uherska zmizela silná pro-Ruská koalice, během revolučního vzniku SSSR. Rusové tak přirozeně reagovali nikoli na "ekonomické anebo rozvojové podmínky" v zemi, nýbrž na alianční vojenskou a přirozeně proti-dělnickou politiku, zejména na otevřené mrhání životy v zahraničních misích, a samosebou využili příležitosti k radikálním reformám společenského zřízení, které by zneužívání dělníka zamezily, a zásadně posílily celosvětovou revoluční frontu. Američané apelovali na rostoucí povstalecké vůdce hlavně setkáváním s okázalou partajeckou kulturou, a prosazováním svobody jako práva na úplné odmítnutí chudiny pomocí zařazení se do hyperluxusní společnosti, v níž se stýkají Američtí generálové se současnými politiky, kteří jsou pro ně zárukou udržení i těch největších tajemství. Tohoto stylu života dosáhly i střední a vysoké vrstvy Berlínského měšťanstva v počátcích Hitlerovského řádění, protože si mohli dovolit stranit se té části společnosti, která se topila ve společenských problémech, oddávali se ožírání rumem, žraní a tancovaček v přísně americkém kulturním žánru, tak jak si vymezila média.
7. Poslká Vláda odmítá pozvat k výročí osvobození Trestacího Zařízení Birkenau jakékoli Ruské zástupce, včetně na př. ministra vnitra. Protože Polská média, na př. "Gazeta Polska" a "Wprost" označují Rusko za viníka všeho co děje se na Ukrajině, zatímco odmítají zcela informovat o konkrétních událostech, stejně jako naše česká média, v čele s nejčtenějším deníkem Blesk, který je pokládán za vyloženě bulvární, ale ačkoli se prezentuje jako "nejrychlejší zdroj informací," Ukrajinské krizi se nevěnuje absolutně vůbec, natož aby bylo místo věnováno spáchaným zrůdnostem. Naopak Polsko pozvalo Ukrajinského opětministra Jaceňuka, který je známý svými
8. To co média u nás na lidech napáchala, je nikoli to, že by ve všem možném lhaly, ale že žehnají jenom jedněm, a to i pokud jde o čtenáře, takže za pravdu považuješ kdejaký blábol, jenom když sám svoje domněnky si od nich přečteš. Také lze tisk anebo v televizi zpravodajství naplnit jen hospodářským odpadem, jen o daních žvatláním, a doplnit obtisky do života, a z velkých dějin vkládat co * nejopatrněji ty zprávy, které novinářům zvedají zisky. Když připomeneme již uzavřenou mediální komedii s jenotným názvem Sjednocená Operace Osvobození Libie, tak na obrazovce probleskují stránky oficiózní prezentace NATO, s výrazně podtrženými jednotítky, a s předem nafocenými scénami jak vypadá loajální bojovník, a jak rebelové žijí a co oslavují. Zatímco za tímto okýnečkem zprávy se dokola hrnou ústy několika milionů zpravodajů, ze kterých necítí se prezentátor nijak povinnen vybírat. A přeci to stačí, a když s tím vyjdeš mezi lidmi, přijde ti to připravené. Jde tedy jen o to důsledek zdůrazňovat, a nechat lid vyhynout. Média nikdy nemohou nabídnout kompletní pokrytí světových událostí, a totéž u událostí domácích a to zde slouží jako záminka, přesto, že by ta která redakce nebyla schopná odpovědět, proč se tehdy a tehdy něčím nezabývala, když o tom úplně evidentně věděla. Proběhly již takové pokusy, a výsledkem bývá poukazování na tebe, odkud jsi, a jestli se nestydíš strhávat lidi na svoji stranu. Vyjímečně dojde i k diskusi, která je uzavřena předtím, než hlavnímu editorovi (Guardian) zlatá rybka úplně uplave. Většina důležitých zpráv které by problémy působily jsou však zality v nechutné omáčce, takže i pokud dočteš to, chodíš jak v blátě, takže si informace omezené na jednu suchou větu ani nevšimneš. Nejde tedy o to, co všechno je v novinách lež, ale co všechno v novinách vůbec neprobíhá. Dokonce i slabá hrstka průsaků z Ukrajinských ustašovských zvěrstev je omezena na přísným výběrem zvolené snímečky s dojemným povídáním, nicméně dají se najít skutečnosti, které nejsou ukazovány, a naznačují že i tady panuje přísná selekce. Jde s naprostou zřejmostí o tenoučký paprsek světla, které na Ustašovské páchání vrhají snímky podepsané tiskovou kanceláří OSN. Jsou nám tak předkládány fotografie a popisy toho, u čeho lze ještě doplnit proti-Ruské vysvětlení. Většinou tedy jde o střelbu z artilerie, při které zahynul civilista. V takové situaci je zcela vynechána výpověď lidí, kteří se vyskytují kolem západního fotografa, a velmi pravděpodobně ji mnohý z nich odeslal do své agentury také. Maskována je tato absence příběhem, na příklad rádoby ponižujícím skutkem "pro-ruských povstalců!" kdy je zajatec-útočník předveden před postřílený autobus, a má se kát ze svých zločinů. Kde je výpověď lidí kolem, zda probíhaly boje, nebo zda šlo o tříhodinové ostřelování civilních čtvrtí, přičemž autobusy se to snaží i svážet. Kde je byť jenom otisk toho faktumu, že naprostá většina videí a reportáží které plynou z Ruska, vypovídá o tom, že jsou Ukrajinci vystaveni permanentnímu a vojensky neodůvodněnému násilí, přesně jako ta skutečnost, která se s Libijci stala, kdy ten co hraje za Američan provázel bombardování chudiny slovy, že "ti co si na jídle našetří musí téměř každý den doslova pocítit, že je tady plukovník." Stejnými krvežíznivými žvásty počastovali hrdinní osvoboditelé ty lidi kterým pronášelo bombardování okna, když se hrůza na Jugoslávii snesla. A je zřejmé, že příkaz "ať nemají klidné spaní" ti co v Tripolisu zůstanou, nemá s ochranou civilistů a s požehnáním OSN nic společného. Text rezoluce 1970 a obzvlášť 1973 jasně ukládá povinnost odůvodnit každé jedno do oken pumičky třískání, a stejně je účastníkům vyřizování rezoluce naloženo zabránit i rebelskému násilí, což ani v jednom případu nedělo se, a to dokonce přesto, že v Libii operovalo vysoké množství v impériích žijících Libijců, kteří mluví plynně anglicky, mají perfektní výcvik, a vedle modliteb žužlají cigarety. Videa z Ruska jsou značně nepochybné, protože do takové hloubky se o tom co se s lidičkama třeba v Doněcku děje se Kyjev nezajímá, natož aby tě zahlcoval se zajatec a s uprchlík rozhovory. Chybí toho mnoho, a pokud můžeme zvláště na jednu částečku obrazu poukázat, pak jde o fašistická zvěrstva, která jsou přetočená na kameru, ke kterým jsou žalostné rozhovory vedené autentickými ukrajinskými reportéry, a u kterých není o vojenském původu kulek, a o odporu celého segmentu Ukrajiny proti celé té Kyjevské válce ani kousečka pochyb. Zdá se, že všechny systematické ultra-nacistické operace, které jsou doprovázeny půlnočním vzdušným terorem, a které končí vrchovatým ohavením lidí jsou pro svůj ideologický nádech který udává pohledu na to co děje se uvnitř Kyjevu tón, jsou dokonale vyloučeny. Jinými slovy reportéři si u nás opět snaží koupit odpustek. Bohudík však dění na internetu i v mobilní síti je mnohem živější, takže si lidé snad sami již uvědomí, jak velkou část skutečnosti mohou si fotečkami z novin asi dokládat. V oboru ultra-fašistických operací nevystupují na povrch ani skandály, protože ženská vypovídající o ukřižování tříletého dítěte není zároveň hned důkazem, to všecko by jako obvykle potřebovalo složité vyšetření, takže to čtenářům a natož divákům nebylo nikdy předloženo, přestože stalo se to před týdny. Naopak kdejaké po Ukrajinských střílené tvrzení, včetně toho, že jsou "pro-rušští" anebo dokonce "teroristé" je hned zplnahrdla vykvákáno, a od strany novinářů není do toho vložen nižádný dotaz. Nanejvýš je do toho useknuto něco od Ruského Prezidenta, anebo od Mikuloviče. Ale rozhodně nic, co by se Ukrajinců a jejich svobodných práv zastávalo, a už vůbec nic, co by sloužilo ke cti novniářské integritě. Přitom by u očividných žvástů novinářům rozhodně neuškodilo odplivnout si, že jsou to žvásty. Todle platí u publika. Naopak je to s jejich platem a i když divíš se i s jejich místem, za které zodpovídá před svými reklamními chlebodárci šéf plátku anebo reportáže. Pleteš se náš milý opět pozdě procitnutý Tomáši, že u těch, kde jakési spiknutí se balí proti novinářům jsou "všechny noviny jedna velká lež." Především u nás trpíme nejčastěji dojmem bezhraničné hrůzy, co ještě z novináře vylíhne se, a o tom, jaké šroubky si utahují neděláme si vůbec iluze. To co mezi lidmi po zaplacení ozývá se působí na nás jako informační monolit, u kterého vystupují v platnosti ujasněné zákonitosti, a kdybys u nás začal s tím, že všechno co v novinách je je lež, byl bys tu za hlupáka. Z mnohých článků, které v popředí těchto situací ukazují na radostné znamínko je nám vyloženě na zvracení, protože vedle jevu absence a manipulace jsou v popředí úplně ztrvdlí fašouni, kteří se nestydí na příklad u Pakistánců hlásat, že za porážkou vojsk Sovětského svazu v Afgánistánu stojí zejména vynálezce písíček. Všechno co řekl vedle té velké lži a mnohých malých sestřiček je tak urovnané a až hystericky chladné, že bys z toho byl konsternovaný. A opět, na názor Afgánce se nikdo neptá, co mu na příklad ono osvobození od revoluční vlády v roce 1970 ještě jiného ti jeho Američtí asistenti vedle hliněných sandálí a lyžování na video s od reportéra zapůjčenými lyžemi přinesli. Nebo se má ještě počkat, než se výsledek projeví kladně? A co teprv fakt, že ten kdo s nimi tam teď bojuje je ten, koho organizovali proti pro-Ruské vládě, která přinesla lidem lékařství pro ženy, školství pro děti, a do ulice klidně i džínsy. Není vyjímkou při sledování Američany rozbombardovaných tratolišť zaznamenat na zdech Amerických velkoměst malby, a na dveřích dětských pokojí plakáty se Spajdrmenem. A stejnětak je prakticky pravidlem na videích pořízených Americkými vojáky slyšet "tak si to sněz ty zfakovanej muslimáku." Zvláště jako doprovod v závodu osvobozování vesnice v dopředu letících bombách. Mezi zásadní skupinou novinářů, kteří jsou ochotní po výplatě dělat ve skutečností domýšlení ústupky poněkud vystupují kopečky těch, kteří jsou profesí naučení, a když se má lhát, jdou na to ostře, a nevyhýbají se škatulkování opozice, a nakonec jsou tu přednostové, kteří již znají přesně ten moment, kdy přijdou celé to od informací potříštěné semeniště sečíst a podtrhnout, jejichž řeč rozděluje nebo seskupuje naši společnost, a na závěr kompletní psychopati, kteří do toho všeho nestydí se ještě na nezúčastněné země šavličkama mávat (při zachování dominantní lži v její celistvosti). A teprv zde mluvíme o jisté lži. Jde třeba o účelnost bombardování Libie. Jde ale i o všechny ty větičky, kterými jsou všelijakým mluvčím ústa zacpána. Všelijaká "mnozí se domnívají," anebo "oslavy dobytí" u všelijakých měst, "množství svědků" k různým zcela smyšleným aktům. Kdybyses chtěl zabývat těma technikama, kterými tě i s informacemi z novin vystrkují, lež by mezi nima byla opravdu jenom malým kouskem. A při existenci různých technik, jako vytváření témat, odmítání pozornosti, přesouvání stimulu bylo by zřejmě nepostačující označit to všechno jako "fašistů lež" z hlediska filosofie. Můžeme přímo postupovat po vybraných dějinách, a posuzovat zda ten či onen moment, jak jdou jeden za druhým, a které tvoří zásadní kostru pro informování, spadá u našeho média do oblasti lži. I tento výsledek by byl spíše negativní. Začněme pranicemi v Ukrajinském parlamentu. Zde došlo u jedněch k zamlčení, u druhých k dezorientaci, a vposled k zjednodušení. Pak následuje hnutí femen a jeho vpravdě fašistické útoky na náboženskou integritu Ukrajiny. V tomto případě některá média nabízela organizovanému zločinu jménem Femen přílišně ostrou prezentaci, dotklo se to i ČTK, a jindy se to úplně zamlčelo. Nacistické pochody byly prakticky úplně zamlčeny, vše pod značkou "máme svoje," a o nic zřejmě nejde. Vyjímku u některých těchto bodů mohly tvořit individuální novináři, a zejména důsledně levicové noviny, i když i ty jsou často i s novináčema choré. Pak následuje kauza Tymošenková. Nějaké kritické hlasy, které by ji prostě odsoudily jako korupčnici, to jest kam patřila, si nedovedu vybavit. Projevy různých západních názorových tvůrců v popředí s hrstkou Amerických politiků a jejich povinná evropská obsazenecká klaka byly cenzurovány do své dokonalosti od jakýchkoli doteků korupčnických témat. Pak tu byli placení novinářští informátoři, kteří vždy a hned viděli za Janukovičem Putina. Pak přichází nemoc Tymošenkové, někde je to světice, jindy se i profláklo, že je ve vězení na základě rozličných obvinění. I k tomu se vyjadřují zahraniční experti, pro něž je tato mučednice mořem zkušeností, které teď Ukrajina, ba celý svět potřebuje. Pak je Majdan. K tomu nám pár prolitých hrdel zamlčí, realita je ještě na place před očima čtenáře učesávána velkými hřebelci, a když dojde k výstřelu, musí následovat i zoufalé pokusy protestujících prolévání krve zastavit. Vybírají se zejména opoziční mluvčí, uměle se čtenář či divák zaujímá tématy Janukovičovy budoucnosti a zoufalou potřebou hřebejků. Na jednu stranu je to kompletňoučce přeuspořádáváno, na stranu druhou zamlčí se co přečuhuje, ale semo tamo neuškodí ani nějaká lež. Třeba že už utek. Nebo že hlasy na ulici jsou jednotné. Nebo že je už mnoho uprchlíků. Rozsah neonacistického násilí, organizování a výtržnictví je zmenšený popřípadě odstraněný, zatímco údajné násilí ozbrojených složek je až nepříčetně zveličováno. Jako přímá lež tu je dále tvrzení, že na Slobodanově náměstí dostávají státní násilníci přímé rozkazy od Miloševiča. Na př. u tohodle šéfa to bylo nevím jak Haagským soudem, ale před Haagským soudem vyvráceno. Pak se Ukrajinci vzpamatovávají z toho co jim média předkládají, do hry vstupuje problém Ruska a USA. Ruské argumenty jsou zamlčovány zcela, a ty nejdůležitější jsou kdyžtak bagatelizovány. USA s Kyjevem od sobě opisují vágní udání, občas obejdou se i bez důsledného rozkreslení situace, média přitom dolaďují jejich důstojnost, než aby jejich podezřelou podvojnost odsoudila. Pojem loutková vláda nepoužívají jenom krajně revoluční státy, ale je zcela běžný i pro nepřátele západu. Zejména Libanon s Hisbaláhem bývá označován za zadní dvorek Íránu, ale že Asád je loutka ozve se i ve věcech Sýrie. U nás však žádné takové podezření novináři ku Kyjevu nevznesli, naopak spíše přinesli mapy, a jednak s nimi zastrašovali, a jednak snad jako nějaký užitek pro Kyjev na nich cos plánovali. Pak přišlo i na jiných místech střílení. To už byla ona lež našeho pozdě procitlého Tomáše, který by se v pokřikování na Putina jako na Hitlera či na Lenina nezsatavil, dokud by nebyl celý svět zbořen (a nezávidím těm neprocitlým Tomášům, které ještě uzříme u zděšení, až začne Putinova vláda odstupovat, a tito dojdou ke zjištění, že to nic nemění na existenci Ruska uvnitř Ruských hranic)
9. bez Aláha o komunisty projevuju nezájem
10. OSN urguje všechny strany v Libii aby zastavily cyklus násilí "postrádající smysl." V Sirtě začátkem ledna trestatelé unesli 13 Egyptských koptských dělníků. Alžírie trvá na nutnosti okamžitého příměří a jednání u historicky sbratřených sousedů, s kterýma má tato země tradičně vřelé sousedské vztahy, a jejich pokrokové síly jsou velmi propojené. Zvláště mají tendenci se navzájem od sebe naučovat (†,NNN)
11. Dávno jsem chtěl reagovat na poblázněné Francouzské novináře s tím jejich nenovým "Všichni jsme Čarlí." A nejen proto, že žádný Čarlí ve skutečnosti není, a že je to jen program. Než mi to vyfoukl Pakistánec. Saála angraizy ký mar del džiíja! Překvapil mě svou obecnou znalostí! Chtěl jsem to vyvěsit nejen na okno. Zvláště jsem chtěl napsat "Všichni jsme Vološin." Jenže Vološin byl u reportérů jen pomocný technik. A když mi Otec schválil Korneljuka * celý myšlenek se mi rozpad. Tudíž píšu to teď, když celý svět se i k Vološinovi nezná.
12. Pokud chcete vědět jak potišeji než potichu Ukrajineček ponižuje se, tak se pletete, že jsou přitom oblečený. A tak si to i natáčejí, ve hře je i kord a do půli svlečený banán, a pokud jde o Jaceňuk, povídají si o úspěších a sedávají u toho až do rána. U vlády, která nastoupila pomocí násilí a zasahuje na náměstí proti Vjetnamcům, popřípadě děsí lidi ostřelováním ještě dřív, než jdou vstávat, a zaslechneme i o útocích na parkující traktor za bílého dne, by nemělo takové jednání vrchních * představených nikoho udivovat. Zrůda Jaceňuk, který žil patnáct let v Kalifornii měl zde v roce 2009 několikerá setkání s Davidem Miscavigem. Jaceňuk podle serveru voltairnet.org získal úroveň OT-6 mezi scientologickými sektáři, kteří se jednu dobu snažili uplatit americké profesory, aby mohli tu svou sektařinu vyučovat na školách. Scientologie parazituje na ateismu, a hlásá elitářskou společnost nadlidí, pro které je veškerá společnost parazitem, a lidé jsou zvěř trpící ale i rozšiřující globální zprznění všeho. Odtud začínají inklinovat k vyvracením holokaustu, přičemž ale i těm umírněným podsouváno je, že Bůh je hrozba. Odtud už to není daleko k označení postříleného výtisku týdeníku Hebda hordou ustašovců.
13. Nujorská senátorka Cynthia McKinney napočítala na ráno 7. července 2011 v Líbijském hlavním městě Tripolis, za dobu 12 a půl hodiny přibližně kolem 89 zásahů bombami a raketami. Také pozorovali drony. Ze záznamu jejího rozhovoru v přímém přenosu s Eatherem Armahem vyplývá blízké setkávání s oběťmi zasaženými ochuzeným uranem a dlouhoranou municí s kterou jsou ubližováni civilisté v Gaze. Sindy definovala válečné zločiny jako "každé jednání zaměřené proti civilistům," a následně označila to co v Trojměšti viděla za válečné zločiny v "hustém rozsahu." Na rozdíl od Dvořáka co natáčel dokument o Kosovu a následně byl z televize vyhozen, pročež se ozřejmováním toho co se stalo v Jugoslávii zabývá dodnes, soudružka označila zásahy našich generálských a mediálních přátelíčků v Trojměšti za "kolektivní trest." Dvořák, kterému se daří pomocí jeho webu www.kosovoonline.cz i účinně zasahovat tam, kde si patrně naše vláda nedělá o bratrství nějaké starosti, označoval bombardování a totéž co dělo se v Kosovu za snahu zvrátit soudržnost Jugošky a zrušit podporu lidí Slobodanu Miloševičovi. Jde sice vesměs o stejné prohlášení, ale za určitých okolností je lepší jednoho z nich se přidržovat, a díky tomu se v diskuzích na jedno z nich často zapomíná, anebo jsou tyto praktické důvody bombardování zaměňovány s nějakými ojedinělými zločiny, a přitom nejsou souřadné. Pokud chcete slyšet co se o dobývání Tripolisu v * Nujorku říká, tak ať už je tady.
14. Íránský Prezident Hasan Rúhény nabídl kondolence Pakistánskému Premiérovi Navázu Šarýfovi, ohledně současného teroristického útoku v zemi, který stál život množství jeho občanů. "Islámská Republika Íránu vyjadřuje svou ochotu spolupracovat s Pakistánci v boji proti této kolébce zla (terorismu)" (NNA)
15. Tvrzení, že povstalci na Jihu a Východě Ukrajiny jsou povstalci pro-Ruští je nesmyslné. Vůbec celé schvalování Jaceňukova terorismu bezbřehou lží o dvojstranné válce je zvrácené. Vzhledem k tomu, že bylo Kyjevskými ultranacionalisty narušeno demokratické referendum, k čemuž bylo použito nejsofistikovanějších zbraní, povstal proti útočníkům lid, bez ohledu na jeho nedávné zabarvení. Samosebou, že by Ukrajinci přivítali Ruské osvoboditele, stejně tak by však přivítali Biloruské anebo Německé, kdyby z toho koukalo přinejmenším z Ukrajinské strany palby zastavení. Bezpochyby pod takovou nějakou záminkou chystá se doprostřed přižehnat Američan. Chystá se vypadat kdovíjak, že je něco zastavováno, a zatím rozdělit zemi na okupační zóny, kde se bude proti uměle dokola a dokola utvářeným extremistům a povstalcům "zasahovat," jako v Afganistánu. Ví se všude ve světě, kde mají lidé tu šanci setkat se s dronovými útoky "proti terorismu," že dělník se přitom akorát načichá krev. Chtějí tak proměnit Ukrajinu navenek v katedrálu osvobozování, a uvnitř ponořit obyvatele do lůzovitosti, jako učinili Američané všude, kde páchli. Ukrajinští bojovníci jsou lidové povstání, a konkrétněji proti-fašističtí povstalci, protože bez krvavého týrání, které je na nich den za dnem provozováno, což je ostuda nazvat z Kyjevské strany bojem, nikdo by proti ničemu nepovstával, a nejspíš i s Porošenkem a vstupem do EU a NATO by se časem spokojili. To by ovšem nesměl z Majdanských "mírových protestů a okupací," kde se lidé zabíjeli v lavoře jak selata vzejít vedle Porošenka hnedle Jaceňuk. Ten pro Ukrajince rozhodně nebyl žádnou neznámou, a proto a pro násilí které začal nový režim páchat ještě před svým sebejmenováním Ukrajinci přistoupili na myšlenku referenda. Kde tedy začíná rozdělení Ukrajinců na pro-Ruské a proti-Ruské? Ne snad u plánovačů v USA a nové síly, protože bych se styděl říct moc - v Kyjevu? Jaká je to moc, když musí i z kongresů prchat, ještě ten nejčistější z nich, a na ulicích ho zasypávají vším možným jen ne ratolestmi? Zabýval se někdo tím, co se děje v Kyjev? Věší se lidé natáčející na něco video na lampy, nebo se jim lámou huby rukama? Pomohlo jim Američany zaslané jídlo s dodělávacím přívěškem a pendreky pro proti Janukovičovi a 50ti procentům Kyjevanů revoltující občany? Koho dnes zajímá, že posléze se z 50ti procent podpůrců Janukoviče stalo 91 procent? A právě zde začíná se Američan o Janukovič starat, proto ve světě padají Americké bomby, nebo bomby Americkými kecy zaštítěné.. Jakápak byla mezinárodní odborná kontrola toho jak proběhly volby? Zajímalo někoho kam a jak k volebním lístkům žehnali se? Ví vůbec lidé, kteří stále ještě věří na podobné Američany hlásané revoluce, že ve většině zemí, jako je Irák, Afghanistán a Libye jsou dokonce i západními novináři zdokumentované "nevolební zóny," kde se jakýkoli odpor během voleb vystřílí, a to mluvíme o odporu k tomu problému, že nikdo z tamních obyvatel se ani do jednoho kola voleb nedostane? To se rozhodně netýká jenom RT, ale takové informace podaly i France24, a AlDžazíra. A mému nejoblíbenějšímu národu vzali jste Kadáfího...
16. Tvrzení, že Jemenci jsou rozkládaní Íránem je hrubá lež. Když se povstalců zeptáte, zda je zajímá postoj Íránu, budou se splašeně usmívat. Když se jich zeptá někdo komu se nehoupe na neprůstřelné vestě odznak USA, jistě uvedou rádoby odhady různých novinářů na pravou míru i celkem zajímavým vysvětlením, pokud chcete, vyskytuje se to aj s teorie. (†, pí)
17. Evropské ulice v čele s komunisty vítají vyslance Kyjeva skandováním "vrahu, vrahu," nebo "terorista! terorista! ty tady buď s ostudou!" nebo "NATO, ruce pryč z Kyjeva." (z dokumentu Ukraine Crisis- War Crimes - Atrocities committed by Ukrainian Army, Part 4 - 4..mp4)
18. Nejsem v pozici, abych formoval nějakou opozici. Za moudré však pokládám odříznout Evropu od imperiálních zájmů USA, a jak jsme zmiňoval předtím posílení spolupráce se zbytkem pokrokového světa, tedy s jeho naprostou většinou. A v tomto směru nelze jen neschopné buržoazní politiky podporovat, protože jejich správa věcí po ukončení nemá žádné pokračování, ačkoli proti společným nepřátelům bezpochyby i slabé buržoazní vlády zaslouží rozumnou komunistickou podporu. Jak známo ne vždycky je vhodné podsouvat ostatním členům družstva revoluci. Zatím postačí říci, že je naprosto nutno změnit vládu v USA, a zcela bezpochyby je to otázka velice citlivá. Postupné Americké vlády nepřiznaly žádné ze svých zločinů a mezinárodní politika jejich spojenců bohužel není určována zákonem, a nectí zcela žádné pevné morální zákony. I čelem vstříc společnému (fanatickému) nepříteli je možné na př. ztratit v Německu spojence, byť jenom pro případ společné obrany. Jsou to závažné podniky a návaznosti na nejsilnější podnikatele, do kterých si egoistické státní vlády přespříliš nevidí, a pokud ty nejsou respektovány byť jen slovem o blížícím se společném nebezpečí, roste nedůvěra, šířená v buržoazním prostředí sofistikovanými nájemnými, pleteš se že tam maj jen placené, silami. V mnoha situacích taková nedůvěra znamená rovnou zánik přátelskéhou soužití dvou sousedních, pleteš se, že vlasteneckých zemí. Takové vztahy v Evropě přetrvávají, pleteš se že je to zajednáno Evropou. Bez Božího slova pro Němce a Francouze kolem toho co událo se na Ukrajině, bylo by již Německo zcela uzavřené setkání s realitou. Francouzi i Němci by extremizovali své podpůrčí pozice vůči USA na Ukrajině, zcela bez ohledu na následky, a v důsledku by to vyústilo v namíření setrvačné nenávisti na Rusko. Jinak řečeno vůdci zmíněných zemí by už nemohli připustit řešení toho co mezi Ukrajinci děje se dohodou, a museli by postulovat nejkrutější postupy jednak proti těm co ještě teď média říkají pro-rusští, a posléze brutálně potlačovat vlastní dělnická povstání, nutně vyplývající z přeshraničních vztahů dělník - dělník, které se na př. Hitler snažil co nejúčinnějí rozkládat vyhlazováním s dělníček smýšlejících intelektuálů. To by bezpochyby vedlo k některému chaotickému vyústění, protože nutno přiznat, že druhou světovou válku ukončily všechny do ní zamíchané státy protože se válka začala negativně projevovat na jejich ekonomice, spolu s chytřeji než chytře organizovanými protesty. Je tedy též zcela bezpochyby, že ona hra buržoazních hospodářských sousedů "uchraň si co můžeš" vyplatí se možná, když si chce i náš vládce zazpívat s dělníček, ale na dlouhé hony, počínaje již spontánním válečným ohrožením je spíše omezeností vedoucí do záhuby. A to jsme ještě do hry nezapočítali jaderné hrozby, které změní politiku oblastní v politiku "něčím jiným zaměstnej se, tihle jsou již nakřáplí." Nutno chladně připomenout, že jadernou zbraň zatím použil jenom Američan, a ještě toho nemá dost. A do rizika právem současného započítejme riziko, které se rodí v Izraeli, který se brzy vylohní v jedněch, a ještě se ani popílek nerozpráší, začne si vyskakovat na jiné (nikoli "na další"). Převrat v USA by znamenal jednak opucovat již neuměřenou hrozbu, a druhak by bylo za důsledek i s Američan veřejné sjednocení. Bez kvalitativního rozdílu mezi sousedskými státy. Pokud jste tu za vůdce, musíte si uvědomit, že co tu Američan posiluje jsou vztahy oplývající vazalstvím. Tato na pětset let (kamkoli se cuknete tak můžeš říct vypadáte tu parádně) nejen mezinárodního míru zadělaná alternativa, je v opačném případě zastoupena vystupňovanou agresí USA proti Německu, která zacílí na jeho rozdovádění s Čechy. Časem se přidají Francouzi, i když to co Němec nestíhá budou mnohem dříve Britové. Následkem povstaleckých úspěchů po Evropě oslav rozdovádí se nejdřív Itálie se sklípkan. Ještě než rozdovádí se sklípkan, pohřbí se Rusák se Srbem. Pak už se to všechno plete tím jedním vřetenem, a bezpochyby ani Francie nezůstane neutronových bomb ušetřena. Pleteš se, že to co s Američan chceš je vojenská láska. Důsledky jejich pleteš se, že politického jednání jsou stále lépe vidět. Celý jihozápad v měděným kotli přetaví se. Tím je ta třeskavina sloučená. Tenhleten problém i u Američana přestane existovat, pokud se to co je žebrák zaplatí. Je to jedno z Božích přikázání, které by mělo politika zajímat, a jehož káznice v první řadě ve vůdčích rodech důsledně vylučuje. Opak lze až v Íránu s Irákem proto co děje se teď s Libiječkama seznávat. To co je u tebe odpolední politik, je bývalý markrabě, který byl jasně vyloučen a hegemonie lidem pošlapána, zatímco on sem přileze s tím svým výjímečným američanem, peláší si s penízky a chová se jak autokrat. Zatímco vy hasíte co je Pegida s obtížema, jste to vy, západní vůdcové, kdo v boží bázni klaní se američanu. Když řekne se to v nebezpečně zjemněných slovech, jsme již od společenského rozkladu způsobeného vybliješ oblek a připadáš si jak komtesa, pleteš se že se ještě přiženila, jakýmisi Američanů rukojmími. A za tu výsadu, že máme i nějaké mezinárodní vůdce jsou tito povinni zamlčovat Americká zvěrstva, a náměty na pokoj mezi občanem rozprodávat. A co dělaj ti neseřazení, že jsou proto Američany tak sekýrováni není vůbec nic většího, než označovat co Američané činí nejfešnějšími jmény. A je nutné si uvědomit, že ta třetí, nejdůraznější alternativa, vyvracející potřebnost většiny Macchivaeliho sebraných zkušeností přímo souvisí s tím, zda a jak se nazývají masakry na civilistech. Protože když všichni dělají, že nevidí žebráky, i když dělá to jen politik, je v důsledku zcela totéž. To co nikdo zřejmě nevidí pro vyložené vydojené kecy o komunismu a komunistech je vytlačení lidí na ulice a jejich fanatické zapalování. Popřípadě jich ještě k večeři buzerování. A úplně normálně nemáme tisíce osiřelých beduínských děcek na talíři. Jestli se tohle vydává za demokracii, nelze si zachovat tvář, a neptat se každého na ulici, kam se s tou demokracií zase bude vyskakovat s padákem. Pokud chceš vidět jak se to má při nevidění žebráka s mezinárodní odpovědností, pak nejen, že se tu chovají všichni nezodpovědně, ale ještě nám to vnucují. Musíš, i když bojíš se jít na vojnu. Kdo si může s poučeným výrazem v tváři hrát na to, že v Libii anebo v Sýrii? se odehrává něco co by nikdo nečekal, a co nás děsivě zaskočilo, a teď že máme teprv všichni jasné vidění svý vlastní povinnosti vůči Sýrijcům. Je to tak ohraná píseň, a zrovna zde, kde právě takové řečnění o odpovědnosti k tomu celému vedlo. Snad jenom američan se ještě hrději před lidi postaví, a prohlásí, že žádná posměšná Homérova Odysea se v Líbii nekonala, žádný "konec bláznivého starce" nebyl rozbrázděn zacílenými střelami, a nyní je zde naše odpovědnost těm lidem pomoci. To už prostě nepůjde, a pokud Američan nepřistoupí k tomu, čemu se říká sociální myšlení, pokud k tomu nebude jednohlasně vyzván, a stejným směrem i ti co ho vyzvali co nejrozhodněji nevykročí, omezuje se bez výhrad a jednoznačně možné řešení na pár jaderných katastrof. Pak je tu ještě ona svatá válka, při které se neproleje ani kapka krve a je na pětset let zahřátí vztahů zaděláno, a které se neúčastní ani jediné bezpilotní komando, na druhou stranu pak to jsem já, co prohlašuje se tady za krále. A do toho popravdě mnoho chutí nemám, ačkoli od určitého zlomu přijmu to jako svoji povinnost. Velmi bych přivítal, kdyby se celá věc uzavřela od náplně. Mě osobně jsou všecky ty politický vášně ukradený, protože svět s hodnotami do kterých sem se narodil před Bohem neobstojí, a pro mě nemá cenu ani jedné prolité slzy. Jiné je to s tím, co se opovažuji pokládat ta svoji vyčerpávající povinnost, kterou bych nerad nechal zaměňovat s novinařinou, diplomacií anebo politikou, ale ani se světectvím, spasitelstvím anebo něčím náboženským. Podle mého názoru je povinností člověka ukázat na lháře, který i malým dětem hlavy odřezává, zvlášť, když mi doslova jejich matky tlukou na okno. A když si odmyslíme ty jejich motorové vějičky, je tady situace přesně taková, a přemýšlivého nebo citlivého člověka nemůže v hodnotově vyměřeném prostoru nic víc, než rostoucí hrůza i v dětských obydlích. Koho by bavilo slézat Mt Everest, nebo vyhrávat v barvičkama naplněný soutěži milion, když stačí otevřít pusu a říci tu správnou větu, a fakticky by se našlo množství postižených povodněmi, kteří by vás i přes les oplakali. Když si odmyslíme to oplakávání, to je to po čem je poptávka. A pokud si při toho řešení vypěstuji bezkonkurenční entitu, klidně bez útěchy i nezištnosti prchnu do Spojených Států. Někomu tohle postavení hodnot dojde hnedka, někomu se ty tradiční hodnoty tak zkříží teprve v čas, kdy jeho vlastní život je od zániku společných civilizačních (neb v jádru jen mezi-civilizačních) hodnot v přímém a neodvratném ohrožení. Tehdy lidé na široké ploše začnou pořezaných brhlíček jména hlásat. Dokud žijí jen s ideálem o jiné se starat nemusíš, i tím jsi svobodný od té jejich laterny magiky, nebojí se ani, že se o ně jiní nepostarají. Mají pak nejen za to, že odcizování světa je důsledkem pro jejich klid, ale i za to, že tento klid lze v důsledcích vyplatit. Chtěl jsem říct, že to co tu z dovozu od Američana přebývá je absence jakéhokoli citu, natož s druhým člověkem soucitu. Tady se běhá s domělými náboženskými i proti-náboženskými tématy, ve kterých se tak či onak Bůh označuje za ateistu, a obviňuje když ne z napáchaného zvěrstva, tak z nemilosrdnosti, zatímco lidé si odvykli soucitu zcela, nemluvě pak o milosrdnosti (opaky by byly krutost a netolerance). Dokud Amerika důstojně neuživí své chudé, a nepostaví (za babku) na vlastní nohy důsledně všechny své dědice bez domova, budou donekonečna své mládence jen na játra do plechovek ládovat. Jejich osudy jsou ostudné a jejich krutost nezná mezí. Pokud tohleto řešit nechtějí, nechť vyslyší slovo hospodinovo, a postaví se doprostřed národů, do kterých jsou rekvalifikováni. Zřejmě pro tu zázračnou potřebu zatočit s nezaměstnaností. Mnozí autoři vymezovali nedogmatický přehled za zvrácenost. Někteří za předpoklad pro nadčlověka. Já si myslím, že pokud se necháte doprovodit Bohem, vykonaná úleva si nic z těch nálepek pro přehled a zákonitý vliv nezasluhuje. Navíc je zcela zásadní fakt, že jsem začal postupně křížky jen u jiných vydávat, zatímco prakticky u každého výrazu i patero variant a někdy i dvě jsou Boží rozpoznávám, takže současné texty jsou mnohdy účastná Boží slova co i ten nejděsnější požár děsí. Já osobně se zcela zříkám kohokoli, kdo by o mě důsledně prohlašoval, že došel jsem k tomu co všechno je tady vysoplený svým rozumem. Začasto v kontrastu s textem chudne mi slovní zásoba, o způsobech ověření které jak písně vysoluji ani nemluvě. Doposud navíc svým nejvnitřenějším omezením brzdím dílu v rozsahu, to jest v těžištích, která by měl můj styl v každém textu obsazovat. Včetně národů, u kterých jsou jednak za vinu mé nejnesnadnější předpojatosti, v jejichž existenci bych ani nevěřil, často pak neorganizovanost, arogance, někdy až nepříčetná loajalita (k různým jedincům, celkům a uskupením, dle fantazie) a někdy až přespřílišná zásadovost, a přes kopec a přes dolec máte ještě dva inženýrské komplexy. První že všecko zvládnu, a druhé, že nikdy a za žádných okolností ničemu nedivím se. O svém podíle na novějších zde i tam kde minule uváděných textech mohu říct jen tolik (když odmyslím již téměř naučeného odmítání čehokoli jako "svých zásluh" proti Bohu), že jsou zčásti kryty mými dovednostmi, což postupuje v několika rámcích i do stránky tematické a obsahové, a ještě to zjemňuje Otec svým zkoušením, avšak obrátit to, a označovat se za nejpřínosnější rámec autora je tak daleko skutečnosti, jako kdybych svou objednávku v restauraci ležící již na stole označil za jasný důkaz svého nepřeberného v kuchařství umu. To je můj racionální dojem z celé této epizody týkající se textování, sběru informací a vědomí, dalším zásadním faktem pak je má totální neschopnost nedodržovat se pravidel zhoubného ať už jakkoli zaměstnaného života, která je Bohem narovnána až na úroveň přijatelné schopnosti postarat se o sebe, a konečně, čehož jsem vůbec důsledek, trvalé Otcovo kynutí pro můj život, bez něhož bych na rozdíl od mnohých mých ateistických a mnohdy i satanistických současníků dávno nežil. To co tu čtete nedá se ani byl-li bys nadčlověk prezentovat bez Božího doprovodu. To co tu vidíte není projev svobody projevu naší uskutečněné Vlády, nýbrž projev Boží vlády, nejjemnější peříčko stojící navzdory větru tři metry vysoko, zatímco spálená fauna i flóra je do vzduchu s cákanci bláta zanášena. Na druhou stranu tento Boží dar není dán jen mně, a kdokoli si přečte tento papír a věří posílí se a víc hřeje se. Pokud chceš vědět nakonec nápadnou odpověď na otázku co s Američan stane se, zaměstná se víc tím čemu se říká bezdomovec. A pokud se ptáš co stane se z pírka, pak spadne na zem. Přinejmenším jako Veněra II.
19. Další terminologickou poznámku bych věnoval takzvaným Ukrajinským rytířům, jak se i v umírněných pro-západních médiích označují vedoucí činitelé ničitelské křížové výpravy. Ty totiž Ukrajinci natývají Trestatelé, a je to celkem snadno k zaslechnutí. Je to už natolik příznačné, jako plačící Libijští rodiče pohřbívající nebo černající se tělíčka líbající provolávají "řiďte se mučedníkem." Skvěle to pochopíme třeba u vyobrazení kde otec svého střepinou prolétlého syna vzhůru zvedá. Za poznámečku by každému slušnému spisovateli stálo, že vztah k uniformovaným teroristům mají tyto následky zkázy stejně vetché, jako k nějakým zalepeným očím mudžáhidům. Tedy zvláště u Muslimského občanského publika jsou stejnětak oblíbeni pleteš se že je mám uznáno za Aláhovi bojovníci na motorkách s bombami na magnetkách, jako ti skvěle se tvářící občané, rozkládající své mnohem více informované ruce nad našimi evropskými problémy, pro které je devastační válka pleteš se že jim to uznám mezinárodní asistence. A pokud by se komunistům tolik aktuální téma náboženství bez něčeho konkrétního z Božího obzoru zajídalo, pak odpovědí na současnou dramatickou otázku Izraelského osadnictví je, že se pleteš, pokud Žida uznáváš, takže by před tebou v tom Pán náš vezdejší dělal neplánový bordel, a pleteš se tedy, že Bůh je v tédleté otázce nestranný. Pletl byses tedy, kdybys věřil, že se to co činí "občan z Izraele" (†) našim Palestynským utlačovaným je oblíbené před Jeho zrakem. Ať už jsou na obou stranách zločinu ateista proti muslimovi, žid proti nevěřícímu, žid proti muslimovi, anarchista proti fašistovi (odpusťte to srovnání), nebo buddhista proti nihilistovi, je to výsledná polarita toho zločinu, co před Bohem určuje kvalitu výstupu. Nehledě na to, že "Jehovovo a Muslimská náboženství jsou přesvědčených víra stejných rozměrů," takže není jeden z nich před zabitým nevinným chlapcem před Bohem víc v právu. U věcí které Bůh trestá určitě nerozhodují barevně vyznačené pásky na paži. I pokud by kdo nechtěl zmíněné uvozovky za slovo od Boha pokládat, jistě uzná, že zmíněná teologická logika je použitelná bezmezně. Tedy i v případě, že za jednoho z obou viníků prosí někdo od Boha odpuštění, a zda druhého stejně provinilého nikdo ani dnes, ani zítra. I tehdy přeci jasně platí, že nakonec o jejich soudech nerozhodla páska, ale na př. hloubka jejich provinění, prosebníci za odpuštění, nebo v případě sebevrahů jejich "milenecká láska, která jediná umožňuje od sebevraždy odpuštění." (v opačném případě by před spravedlivým soudem vzato měla pozůstalá milenka nebo milenec celé právo Boha označit za strašidelníka." (pí)
20. Manifestace Pegida, a to je zvlášť zajímavé, a doporučuji každému i těm nejpřesvědčenějším proti-pegidářům nad tím se zamyslet, u kterých se jasně ukázalo, že jsou uspořádané neonacisty, rozhodně nejsou nějak suplovány Legidou. Ti co teďka manifestují s Legidou scházejí se po stovce, a ten jejich velký bratříček to byli ti neonacisté? Neonacisté přestali po upozornění manifestovat, a zůstali pro fotku vždy pohotově přitažení umírněnci, kteří chtějí jen říct "pryč s Muslimem, chceme mít svůj stát?" Vždyť je to přeci tak jasné, jen média utvrzují opačný dojem. Poté co se jim doneslo že i Pakistánec je od Pegidy zavražděnej, zmizeli z jejích manifestací, anebo přímo vojů právě ti maličcí. Ti co nasadili na fotečku přemoudřelý úsměv, zatímco se na Ukrajině mydlí železnýma prutečkama do starců a s dětma se dveře přivírají, jsou ti praví neonacisté, hrstka zaplacených figurantů bez morálního vysvědčení. Ti co odpadli jsou ti, co bychom jim mohli kdejaký do odpadků zasouvaný hákáč věřit. Ti co pokračují se změněným písmenem z P na L dopsali mezi úplně stejná hesla ještě populistické formule antifašistické, a bezpochyby, aby se od nich neumazali, ponechali je někde na okraji. Proč by to mělo mít převrácená znaménka, opačné role, jak předsunují média? Po silné protifašistické kritice z pozice lidu by neonacisté svůj vlastní průvod opustili, a ty z jejich nejmilejších myšlenek by třímali dál jen usměvaví lidé? Myšlenky ze kterých už osušilo se násilí, a přesto jsou pro stovečku aktuální? Natolik aktuální asi, že i proti Legidě čím dál víc lidí povstává? Desetitisíce neonacistů zůstaly po protestech antifa doma. Sešlo se jen zdravé jádro jejich velebných myšlenek?! Když všimnete si, lze na takové fotečce z pochodu Legidy zakroužkovat hned vpředu několik neonacistů. Jen aby se dostali k vojenské technice od nějakých průserářů z Ukrajiny. A pokud jde o Anglo-Francouzskou operaci Paskal, při níž zahynulo nejméně 19 Francouzských buzerantů, jednu věc jsem zapomněl zmínit, určitý přehled o samotné operaci má ten z Francouzského Parlamentu, kdo navrhoval následující zákroky. Víme totiž všichni, že by stačilo vojáky předsunout před vojenské základny a policejní stanice. Mluvíme přeci z povahy brebentění o Al Kajdá? A ta jak známo, postupuje proti vládám, kterým dostatečně dlouho vyhrožovala přepadáním policejních stanic, a po určitém vyzbrojení, i provizorním, spáchá se hodně atentátů, a ve vzniklém chaosu, který obvykle rozzneužívají média, dozbrojí první povstalecká základna (na př. na nějakém náměstí, když toho mají využít média - je-li poptávka po takovém inscenovaném vývoji) přepadáním a rabováním i něčeho většího než jen policejních stanic. A právě ten přídatek židovských škol a synagog do vojáky hlídaných oblastí v Británii a ve Francii je dílem osoby, která je na mediální žehnání operace Paşcualle napojená. Takové agenty máme dokonce i u nás, jmenuje se senátor Toufalík. Je to jako s Merahem, který měl daleko předtím, než rozvědky odstartovaly útok na židovskou školu a obchody ve Francii, úspěšný a uveřejněný pohovor s Britskou bezpečnostní službou, ohledně svých cest do Bahdádu. Je to stejné jako se současným vrahem z Australské restaurace, před kterým Írán již dlouhou dobu varoval, zatímco s ním zápaďácká média rozpřádala rozhovory na téma "zapeklitý problém Hizbaláhu." Rozpoutat nejen na východě, ale i na západě náboženskou válku a tak podmínky k násilnému přerozdělení světa je již dlouho v plánu USA, Británie a Beneluxu. A lidé by neměli přistoupit na laciné vyvažování argumentů ze strany propagandistů: že když jsou protesty proti Muslimům příliš fašistické, měly by být protesty proti Muslimům a Katolíkům méně než rasističtější. Nechtějte ani vědět, co má taková Pegida a podobné permafrosty za lubem s Židovskou komunitou. A že jich ani u nás není málo! Pletete se, když si myslíte, že po "zbalte si své mešity" dovedeného do plamenného konce, kde jsou muslimové fanatiky křižováni, protože se chovají jako kacíři, nezazní také "zbalte si své synagogy," a vzhledem k tomu, že prasklo jim sklo i další artefakty. Pokud už jednou necháte násilníky v protestech k nadávání na mnohost kultur přistoupit, půjdou do hnoje brzy všechny kultury, i ta prostého lidského bytí. A lidé, kteří na tomto systému zla parazitují spolu s Americkými generálky jsou schopní žít i v zahanbené zemi v naprostém luxusu, a když dojde maso zvané psí žebra, oškrabou si vás jak brambory. Teprve několik řádů pod nimi, kteří jedí z pozlacených táců zatímco město ve kterém zůstávají srovnávají s okolím, jste vy, kteří se poddáváte drogám a okázalejšímu vkusu, i když se nad západem stahuje už opona.