pianalyse

MIRROR

opravené jméno souboru (příloha k důkazovému řízení leteckého útoku fosofor v Doněcku)

MIRROR

1. Sekretář Libanonského Parlamentního bloku Změna a Reforma Ibrahim Kanaan odsoudil Izraelskou agresi proti Konejtře, která zanechala několik mučedníků. Reformy státních úřadů podle něj mohou začít až po dokončení rozpočtu v ústavních lhůtách. Libanon přikryl ve vysokých nadmořských výškách sníh, posléze se ještě rozšířil. Zatím se na Syrské uprchlíky v Libanonu vrší vedle dalšího i vzdělávací problémy. Libanon také zadržel vůdce Syrských Rebelů (NNN/NNA)
2. Vyjádření Čínské hoteliérky, že pracuje 24/7 neznamená doslova toto, a už vůbec ne, že by k tomu měla jen dva dny v měsíci volno, ale spíše to, že si tam na všechno vystačí sama, a když nevypravuje hostí na recepci, má v rukou lux. Taktéž praktická absence osobních vozidel ve Vjetnamu neznačí nic o vyspělosti Vjetnamského hospodářství: hlavním důvodem je zamezení diverze, a nastolení větší atmosféry sociální rovnosti. A konečně vybití původních obyvatel v Americe bylo plánovité, a nemálo se podobalo několikaletým periodám míru, po kterých byly rozněcovány etnické nenávisti, a spouštěny ataky. Američané tedy prožívali po boku Indiánů dost dlouhé období soulásky, bohužel jejich vláda a fašisté mezi nimi byli sto své plány do zdárného konce dovést (†,pí)
3. Pravice stále bojuje za druhý pilíř, který podle vlády a levice odčerpává pouze finance z průběžného fondu sociálního a důchodového pojištění. I přes agresivní kampaně však do programu 2P vstoupilo pouhých 83 tisíc uchazečů o "jistější důchod," a na tomto počtu se to již nadlouho zastavilo (Haló noviny,pí)
4. Jaktože předseda komise ÚOHS žádá likvidační zásah se stavebními projekty v Hudlicích na Berounsku, protože prý nebylo se zastupiteli projednáno "odůvodnění projektu," když byly s nimi postupně projednány všechny parametry projektu a nakonec i schválen rozpočet? Pokud chtějí mít důvod, tak nechť se příště ozvou, a nejednají jak blázni o něčem, o čem se po tejdnech rozhodnou tvrdit, že je nesmyslné. Není to tím, že jsou tam ve vedení komunisté, a byrokraticky vedený chirurgický řez by jim solidně zkazil volební příkležitost? (†,pí)
5. Za asasinováním v redakci Ustašovského komediálního týdeníku je Francouzsko-Britská kontrašpionážní operace, za níž je pět důstojníků přímo zodpovědných. Návrhář projektu je odborníkem, u něhož oživí se i Barack Obama. Pachatelům je 40 a 67 let, a ideologicky jsou vedeni z Británie, 50-letým imámem, jehož žena byla nedůstojně † zneuctěna. Pleteš se, že tím je mu to odpuštěno. Útok v Izraelském autobuse je naopak vylhanou příhodou komisaře Rosenfelda, neboť mladý Palestýnec v autobuse pořádal ozbrojené přepadení kde kradl šperky. Smyšlené je tedy to, že by se k tomu nějaký čelný představitel Hamásu vyjadřoval kdovíjak nonšalantně. Na fotografii je policista předpřipraven tak, aby si Izraelci přivalstnili cos z ukrajinské brigádní aury (pí)
6. Nakonec i Vatikánský Papež obvinil média z pokřivování muslim v médiích obrázek, přidal, že svoboda projevu by měla brát ohled na realitu v které žijem. Tím myslel lidi, nikoli pár utřinosů ve Vošinktonu. (NNN)
7. Kondomy v manželství církví zakázány být nemohou, stejně jako mají manželé právo vyprovodit kněze ze své ložnice. Neméně však dávají se s nimi spojené problémy těm co jsou v manželství k zamyšlení - a to je to co Bůh praví (pí)
8. Izraelské síly vtrhly do města al-Isavía ve Východním Jeruzalémě v úterý 20. 1. 2015, a zdemolovali palestinskou stavební konstrukci. Ta prý nebyla schválena, přičemž Jeruzalémské autority jej vyzvaly k zastavení až po deseti měsících započaté stavby. Poté co na Univerzitě v Davosu začal Porošenko svůj proslov úvodem, v němž chtěl oslovit začínající studenty žurnalistiky tím, že některé děti dnes preferují fandění Palestině, byl vyhnán posměchem a ukazováčky. Ježto se nikam jinam nechystal, vypařil se v cuku-letu do Kyjeva, a jeho fašistické informační agentury vydaly informace potvrzující, jak hrozně je ho v Kyjevě potřeba, k čemuž prý svědčí i náhlý Ruský přesun množství vojenské techniky k Doněcku. Zatím jeho zmocněnec v OSN rezolutně odmítl diskusi o nevybíravém fosforovém bombardování Doněcku. Proč by Rusové pohybovali po Doněcku technikou bez letecké podpory, to už ta jejich agentura neřešila. Dost, že se chystá na návštěvu té jeho země jeho věčný soudruh Obama, s kterým plánují zbytek Ukrajiny permanentně utlačovat. Jako obvykle ve světových imperialistických válkách jde o Americkou snahu Evropu od Ruska ušmiknout. Nesmíme také zapomínat fakt †, jak Američané masírují své občany představou sjednocené Evropy, takže jsou ostatní projevy Evropských vůdců oslabovány až cenzurovány. Proto je v popředí Americké televize také smlouva o volném obchodě s Evropanem, aby byl dojem přesvědčeného a spokojeného Evropského občana dokonalý. Přitom je smlouva o volném obchodě kvůli tomu, že se obešla bez diskuzí mezi Evropany asi tolik předmět vedoucí ke štěstí a spokojenosti, jako takzvaný rádiový deštník, který nakonec přivítali pouze okupovaní Rumuni, a Američany vojensky zvýhodňovaní Poláci, u kterých též rozhodně nemluvíme o občanech, protože se politická situace v Polsku v mnohém rozvíjela jak na Ukrajině. (pí,NNN)

Archiv prosinec/leden 2014/15, Libanonský Premiér Tamam Salám jmenoval 21. Prosinec dnem národního smutku, Libanonské oběti Alžírského letadla byly identifikovány. Dvojité bombové útoky auty v západním městě Hodeida útočící na Šiítské milice zanechaly množství mrtvých a raněných lidí 18. 12. 2014. První bomba explodovala blízko velitelství šiítských milic Hudejda, známých jako Ansarullah (vítězství boží), které obsadily město na konci září. Vošinkton obvinil v Prosinci Egypt z politického útlaku, po odsouzení třech novinářů z Al-Džazíry, kterou Egypt delší dobu označuje za zdroj zahraniční propagandy a spolčení s teroristama, a z "politicky motivovaných poprav" údajných členů Muslimského bratrstva, kterých jsou podle Bílého domu stovky. Je jich však přes sto, a události v Egyptě jsou stále násilné. Osvobození Mubaraka od západními médii smyšlených obvinění jen vystihuje podstatu tohoto osočování. Alžírie ohlásila svou plnou podporu mírovému řešení Libijské krize, urgovala ostatní země aby se do toho co děje se v Libii nevměšovaly. Alžírie spustila mírovou misi pro Líbii přes Africkou Unii, a označila chaos přetrvávající v Mali a v Líbii za jednu ze zásadních příčin nárůstu extremizmu a toho co je ve zbraních. Egyptský Prezident Abselfatáh Sisi podepsal v Číně dohodu o strategickém partnerství, zastavil se † i v Berlíně. Egypt naléhal na důležitost spolupráce Egypta Řecka a okupované Kyperské Italské republiky v energetice, ujistil také o nutnosti zlepšit ekonomické, politické, obchodní a kulturní vazby s Řeckem. (NNA)

19. ledna bylo agenturami oznámeno, že Jemenský Prezident uzavřel příměří s povstalci. Povstalci žádají větší práva pro svůj klan založený na obranu svých měst poté, co se zmnožily mezináboženské útoky. V ten den také Rusko jednalo s Náměstkem Jemenského Ministra Rybářů o podbízení ku zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi v rybářském poli. To oznámila úřední Jemenská tisková agentura SABA, zpráva je dostupná i na Namnews. Zprávy co týče se povstalců pocházejí z Reuters a AP. Postrádají však přiměřenou koncepci, tu udávají zejména ty zprávy co jsou záměrně zfušované, a co fandí v zemičce převratu. Ten by prospěl nepřátelům socialismu, ale nejspíš i Saúdské Arábie, a pokud by Jemenské půdy bylo zneužito proti Íránu, hrůza by se snesla i na Afriku, Asii a Sýrii. Shořela by i Čína, a Turecko by bylo již kompletně na holičkách, s rádoby pomocí neschopného NATO. Nemusím být odborník, abych poznal bandu imigrantů, kteří za drobný peníz okupují tam kde bylo vše pořádné rozbombardováno, a prohrávají všude tam, kde okupují. Jediné v čem Aliance, ale nikoli už vojáci uspívají je rozvracení silnějších režimů terorismem a etnickými rozkoly, živením kriminality, šířením degenerace a pustošením. Ale to už je věc generálů, zejména takových, kteří si občas zapózují před kamerou, a tím končí obsah jejich kazajka † (NNN)

Nejčastěji Američané úšpěšně vojensky přepadají země, které poskytují svým občanům na západě nepředstavitelné zázemí, jehož fotografie ohromují, až uráží svět. Tedy země, kde je celkem zřetelně k vidění všechno to, co Američané nemohou svým lidem nabídnout. Nehledě na lidi v Britsko-Amerických koloniích, jako je Afganistán, Indie, Kongo anebo Hajat. Na Hajty nejen, že výrazně pochybujeme, že poslední katastrofy byly přírodní, ale na následném rozšíření cholery, moru a dýmějí se podílelo daleko více vojenské velení USA na Hajtských základnách, které posléze zamezilo z letadel úřadům vykládání. Online žurnál Mathaba zabývající se ujednocením světového povstání proti kolonialismu již v roce 2012 upozorňoval, že nejvlivnější na Hajtách, pleteš se že u Hajťanů, člověk, kandidát na Prezidenta je ve Vošinktonu pečený vařený, a bylo slyšet i cos o represích, které provázely prezidentské kampaně. Také proto se současným zcela oprávněným protestům proti jeho nomenklatuře nedostává v médiích nijak zvláštní pozornosti. Hajty s Libií, Irák a Ukrajinou jsou dostatečnou výkladní skříní USA, a toho z demokracie, co světu doopravdy přináší. Mohli bychom zmínit dvouprocentní celosvětové rozšíření předmateřských i porodních genetických poruch počínaje tím co páchá se na Vjetnamcích. Ta dvě procenta se týkají i Prahy. Stejně to bude s pravicovou politikou penzí a bydlení, kde se bezúčelně likviduje státní bytový fond, který byl hotovým a připraveným sociálním bydlením, přibývá neobydených prostor, předražených a mnohdy v ničem požadavkům neodpovídajících chudinských ubigací, s kterými úředníci pod tlakem musejí zachovávat smlouvy, a také osob bez bydlení, které jsou tak vystaveny otrokářům, zatímco nesmyslná pravice předhazuje i vzhledem k těm nejnutnějším zákonům přijatým o bydlení nehezké povídání. Jsou to všechna ta do společnosti vklíněná témata zneužívání sociálního systému, zneužívání sociálních dávek, nepřizpůsobivosti a multikulturalitě. Ta jsou tak neobyčejně propracována a mají množství společensky vysoce prestižních mluvčí, že přímo podporují vznik ultrapravicových elementů ve společnosti. Vzpomeňme i účast médií, na př. v Blesku a možná i jinde otištěný fiktivní článek o ve zlatě vykládaném invalidním důchodci, který provokuje policii hanícími nápisy na drahém bouráku, jehož život není nic než inscenace, a jehož touha sáhnout si do ústavy vedla k doplnění bohatství přihláškou k důchodovému řízení, nikoli naopak. V senátě však zatím nesedí, a Blesk evidentně nepřesvědčil naše důchodové komisaře o nějaké fatální změně v naší společnosti. Média jsou zodpovědná nejen za rozprostírání podkladu na války, ale i za pleteš se že příznivější zasahování do nitra našich společností. Přes média jsou živena všechny fanatické způsoby úsudku, média udržují v Americe podřízených parlamentech okamžitou převahu pravicových témat, ať už je ve vládě anebo v opozici, má vždy vůči důslednosti převahu. A zatímco jsou tato napojená na vlastní rozvědkové aparáty, ovládají i vnitřní složení pravicových nebo vládnoucích sil selektivním oznamováním korupčních kauz, popřípadě jejich fiktivním i úmyslným vytvářením v případě vlád u kterých korupce nenabízí médiím dostatečný prostor pro manévry. Média dokonce stojí za nevinných lidí odsuzováním, a neomezuje se to rozhodně jenom na zahraniční vládce. Se stejnou nonšalantností, s jakou nám na př. TV NOVA předvádí dojemná zastavení u rodinného kouzla spartakiádního vraha, chodí do vězení nevinná žena léhat, zatímco očividný vrah sedává ve vyzabíjené světničce u stolu sám. Ačkoli totiž soudci sedí na důkazech, obraz, který média zařídila ženě postačí k zarovnání i těch nejhrubějších nesrovnalostí. Zřejmě ani na spravedlnost nemáme na kolonizovaných územích právo. Zatímco spousta lidí umírá na Ukrajině, Američané si drancují na Líbiječek zlatíčko. Ačkoli již lidé tolik médiím nevěří, tak dokonce i ti z nich, kteří se proti médiím začali veřejně vyjadřovat stále ještě netuší, jaký je tohoto problému rozsah. Poradí ti jehňátko i s bronzovým podnosem, že je napravlenie i třínásobný. Nejde totiž jenom o to, které o té které události novinář přináší informace, ale do jaké míry s člověkem uvnitř manipulace složením větiček manipulujou. Pak jde o proces zaujmutí když začne to vzrůstat podbízí ti i samotnou rovinu koncepce. Další věc je, že ve výbavě manipulátorů je ku příkladu v novinách stránečka celá, a pokud je zájem, pracuje se i s novin přehýbáním (nedávno u nás takto novináři pomlouvali Gondíka, který působil zejména na děti, když odečtu ženy v domácnosti, zatímco takový princ Čárls a jeho zfetovaná dobrodružství sotva obsadí nějakou hezkou roajální ilustraci, kupříkladu Alžbětek zarovnaný v srdci). Další věcí jsou dlouhodobá utlumení a informační embarga, týkající se celých kontinentů a někdy jen zemí, doprovázená dokonce ostrakizací těch politiků, kteří zašlou k úmrtí do té které země upřímnou soustrast. Výsledkem však nejsou jenom o světě zcela neinformovaní diváci a čtenáři, zvyklí na svou dávku zpravodajec příslibů a prudkého vývaru, popřípadě po zkušenostech BBC z Iráku lidé zcela zfanatizovaní proti novým nepřátelům USA, o kterých shodou okolností vlastně nikdy nic zainteresovanějšího neslyšeli. Výsledkem jsou dokonce i lidé známí svým rozhledem kterých najednou jako když utneš. A konečně obnovovat na zákonech svět zapálení novináři, pro které je jakákoli opozice informace odpadek. A především nebyl náš čtenář kapitalistickými médii, tedy médii nejvýše postavených osob a zejména zbrojařů, seznámen s faktem, že celý svět je v rámci kapitalismu rozdělený mezi frakce. Neexistují žádné jednotně plačící, povodněmi postižené Filipíny, neexistuje žádná světovou společností podezřívaná Havana, s kterou se spoznaly Spojené Státy, ba co víc neexistuje žádná černá Afrika, žádný co by byl s Muslimečkem válečník. Připomeňme, že pro Muslimy jsou všechny oběti válečných katastrof mudžáhid. Zejména děti, matky, sestry a starci. Ale bezpochyby i vybombardovaní mladí, nemluvě o tom, jakým způsobem jsou takzvanými rebely vyhlazováni vojáci, a třeba i dopraváci. Nejsou žádné masové protesty za změnu řízení země, které by "zasáhly arabské země." Nejsou dokonce ani žádní Arabové, kteří by převládali mezi fanatiky na kontinentu.

Rozebereme na př. článek Šarony Švartzové z 1. července 2014, který nese nadpis "Hizbaláh odsuzuje Křesťanského Vůdce pro 'Historický hřích'". Článek začíná poukázáním na návštěvu současného Papeže Františka v Izraeli a odkazem na útěk jakési Jiholibanonské Armády (kolaboranti) do Izraele. Posléze však se po nepodložených tvrzeních o prohlášení Hizbaláhu a "na Hizbaláh napojených médií," přičemž smysly těch dvou výrazů se navzájem stírají, na adresu křesťanského duchovního s antidatovaným obrázkem kněze, ukazuje, že žádné oficiální prohlášení Hizbaláh na adresu Maronity nevydal. Už vůbec, jak by mohlo letmé seznámení s titulkem tvrdit, není možno říci, že by zaujal Hizbaláh nějakou extremistickou pozici vůči Papeži Františkovi. Vždyť přeci navštívil plánovaně křesťanské kostely v obou částech Libánu. Článek však vyloženě manipuluje fakty, takže po přečtení třech odstavců máme sice již jasno v tom, že to nemluví Hizbaláh ale jeden z poslanců v Libanonské sněmovně, ale odměnou za naši pozornost nás článek explicitně přesvědčuje, že nejen, že to byla "s Hizbaláhem propojená média, kdo označil samotnou návštěvu v Izraeli jako hřích," ale, že tato média označují vůbec "návštěvu Izraele za hřích." Postupně však z článku leze, že jde o ty kolaboranty během okupace výsostných Libanonských území Izraelskou poroučivou chuntou, a že tedy bylo osobním přesvědčením Poslance Mekdáda, že návštěva Libanonského kněze u těchto zrádců bez ohledu na jejich rodiny by měla mít pro něj jasné důsledky, s tím, že by Mekdád úvahami o hříchu rád odradil od této ne-vatikánské křesťanské sekty další Libanonské věřící. Nejspíš pro podezření z napojení na Izraelské lháře. Jenže tak daleko článek Švartzové ve vážných úvahách nejde, a postačí si s odkrytím osmnáctileté okupace, přičemž jsou zcela vynechány Izraelské zločiny na civilistech, a ihned jsou posluchači přesvědčováni o krutých represáliích, které by čekaly "Libanonské běžence." Rozuměj kolaboraci s fašistickými okupanty, která byla pokrokovým Islamistickým hnutím, které sjednotilo ostatní složky národa (podobně jako Rumunští komunisté) v boji proti společnému nepříteli. Proto se také dodnes naprosto pochopitelně tato historie odráží v složení parlamentu, tak jako tomu je u nás od konce tzv. druhé světové imperialistické války. To se Američanům a jejich spojencům nelíbí, a tak se snaží také pomocí Izraele a té jejich mediální vylhané hry na téma mohamedánského fanatismu vytvořit proti Libanonu ve světě a zejména v regionu sjednocenou frontu, která by pod nátlakem na Libanon s cílem uvrhnout politický Hizbaláh v ilegalitu zpochybnila Libanonskou vládu jako takovou, a nastolila vládu, která by vystavila převážně muslimské Libanonce represím. Článek si také hned v začátku hraje s myšlenkou, že oficiální postoj Hizbaláhu se učiní z Mekdádova projevu s pomocí starší zprávy (Reuters 16. 5. 2014), která ohlašuje, že šéf nejvyššího bezpečnostního výboru (ten nazývá koncilem) Hizbaláhu se "před plánovaným setkáním s Libanonskými vystěhovalci" setkal s nejvyším Maronitem, a upozornil ho na návštěvu Izraelců. To však autora článku nezajímá, takže je najednou z doporučení Maronitovi varování, z dění ohledně Maronitovy návštěvy reakce na návštěvu Papeže, ze setkání s Libanonci společná cesta Papeže a Maronity za husarskými a tak dále. Článek se dokonce nestydí na závěr fabulovat s vyjádřením Palestynského Prezidenta Mahmúda Abáse, který tituloval kněze (článek uvádí "kardinála") jako "Hvězdu Jeruzaléma," že prý Palestyna takto kardinála přijala, zatímco "doma byla záporná reakce." Přitom zdravému člověku to je článečkem k souladu. Autorka zde však bohužel dospívá k paradoxnímu povzdechu a namísto zajímavého povídání o historických vztazích mezi Libanonskou vládou a válkou přesazenou Maronitskou komunitou uzavírá své maximum varováním, že Maronitští Křesťané dle Reuters utvářejí celkem čtvrtinz Libanonské populace, tedy necelý milion. V celém tomto zastrašování se dokonale skrývá, že nejvyšší Maronita Bešara označil za cíl své cesty vysvětlit Papežovi, že Jeruzalém je Arabské město. Zvláštní nadpis pro takovou informaci, ne? Hizbaláh

9. 8. 2011 se NATO na tiskovém mítinku v Neapoli vyjadřuje záporně k oznámení, že "NATO záměrně útočí na nezávislé novináře v Libii." Není udán zdroj obvinění, nejsou udány důkazy k obvinění, není předneseno nic na obhajobu. Útok na kotvící Libijské fregaty je uveden okamžitě po této průpovědi, což velitel Roland Lavoie uvede rádoby komickou angličtinou, a ze záznamu je spuštěn k jeho ultra-humánnímu (stav fregaty not gud) vtípku ženský úsměšek, vteřinová smyčka dokonce proběhne dvakrát. Mimochodem beru zpět svůj rádoby objevný a nakřivo vyzrálý závěr, že NATO splnilo své povinnosti v Libii, zatímco rezolučka byla kriminální. Rozhodnutí Bezpečnostního Koncilu sice dovolovalo "jakékoli poměrné vojenské akce" potřebné k zamezení ohrožování civilistů v Libii, avšak stejně jako předpokládáme a u mezinárodního soudu by bylo také tak chápáno, že jde o poměrné vojenské akce, nikoli zneužívání síly proti bojovníčkům, musíme předpokládat, že povinnost okamžitého hlášení takových akcí Šéfovi OSN (OSN-SRR1973 §4) zahrnuje přinejmenším zdůvodnění, proč na př. ta fregata ohrožuje civilisty. A vzhledem k tomu, že nejen, že byly řídícími státy NATO porušovány směrnice R1970 §9, zahrnuté v autorizaci zmíněného paragrafu čtyři, na př. dodávkami neletálního vojenského materiálu a nepřerušovaného toku ozbrojení po vodě, nebyly dokonce ani všechny akce v dostatečném předstihu Šéfovi OSN nahlášeny, natož, aby bylo lze dokázat, že zasažené objekty bezprostředně ohrožovaly civilisty. Státy Aliance naopak zcela otevřeně označovaly ozbrojené džihádisty za ohrožené v té či oné situaci, a rozhodovaly zcela veřejně o zkvalitňování podpory, viz na př. obsazená města, ve kterých byli rebelové postupně poráženi, a u kterých se v alianci urgovalo zasažení, ale zmínit můžeme i barevné značení rebelských vozů, po událostech bombardování rebelů vojsky NATO na opuštěné silnici před objektivy, kde je zcela nepochybné, že NATO doprovázelo ozbrojence, a nikoli chránilo civilisty. Tvrzení o plnění mandátu OSN letadly Aliance tak padá, protože NATO nebude schopné ty své zrůdnosti opodstatnit. Všimněme si na př. tvrzení, že tu či onu školi NATO zasáhlo na základě "jasných údajů, že se tam zdržují Kadáfího velitelé." To by tedy NATO muselo dnes již nikoli Ban Kimunovi, ale před Valným Shromážděním OSN předložit tyto jasné údaje.. aby bylo co konfrontovat se svědeckými výpověďmi i ze strany povstalců, kteří se nakonec rozkmotřili nejprve s NATO, a pak i s aroganční vládou. A konečně jasné znění textu neumožňuje žádné zaokrouhlování ve smyslu komu je ochrana poskytována, takže nehledě na "pomoc při dobývání Tripolisu" ať už komukoli, jsou zcela bezvýhradně platná obvinění, že alespoň v rámci rebelských zločinů jsou obvinění vynesená proti NATO platná. NATO vědělo o zločinech islamistů v Libii v různých lokalitách, vědělo se o nich i v OSN. Přesto však neznáme ani jeden případ vojenského zásahu NATO proti islamistům v Libii, a to i při vědomí toho, do jak neuspořádaných jednotek podávali své zbraně z nevojenských dodávek. Zločiny různého druhu, včetně hromadných poprav provázely všechny povstalecké "jízdy," prakticky všechny akce "ulice po ulici." Byly zde jednotky, jedny z nejúspěšnějších pokud jde o cíle získání nadvlády v Líbii, které byly svou surovostí proslulé, a které byly i mnohými konzervativními aktéry z Arabské Ligy, potažmo kontaktní skupiny označeny za teroristické a za nebezpečí negativních odrazů na situaci v regionu. Přesto je zcela bezpochyby, že i je NATO provázelo, a s příhledem k ohlášené přítomnosti přinejmenším jak Britských tak Amerických vojenských poradců při většině dobývacích akcí, doslova jejich válečné zločiny namísto oznamování veřejnosti provázelo nevybíravým (Milovan Drecun Srbská TV, též Spiegel 12. 6. 2011) bombardování i k těm nejhorším zločinům přiléhajících čtvrtí. Kdybychom chtěli ze zálohy napadnout takřka neprůstřelné tvrzení OSN, že NATO plnilo svou povinnost vůči rezolucím 1970 a 1973, zabránění masovým zločinům a ukončení neletálních dodávek jsou věci, které byly mezi povinnostmi účastníků vojenských i nevojenských operací OSN v Libii, věci které byly v možnostech těchto účastnických států, a konečně věci, které nebyly ani v nejmenším splněny, ba dokonce ani politickými vůdci účastnických zemí o nich nebylo mluveno. Tím padá zásadní část úřední fazóny této operace pod záštitou OSN, a nejen, že jsou to stoprocentní důvody k započetí vyšetřování, zejména s přizváním těch zakladatelů informací, kteří se po dostatečně předem po státech úředně medializovaném ohlášení jako zájemci přihlásí, ale zároveň je výrazně porušena svatozář, kterou si nejen Američané nasadili vzhledem k Teroristickému Státu v Iráku a Libii (ISIL).

Články k Středoafrické Republice jsou manipulací veřejností. Ze sporadických násilností, které se dějí zvláště v hlavním městě Bangui se tomuto novináři nepodařilo nic zvláštního uvařit. Také tvrzení o dodávkách zbraní ze Súdánu a Íránu se zdají být tendenční. Je na př. tvrzeno, že v nápisech bedniček se zbraněmi se takřka výslovně objevilo "určeno pro Bangladéš," přitom toto tvrzení je nepodložené, neboť na výsledný bedniček jsou čísla, nikoli dopravní známky. Další věcí je úmyslné zanedbávání Britského původu u granátů. Poté, co neschopná vláda Středoafrické Republiky, udržovaná médii a OSN uprchla, zatímco vojáci této Středoafrické Republiky uprchli do Konga, byla aliance několika povstaleckých skupin, Seléka schopna přislíbit referendum o časech kdy měl by se volit Prezident. Již od počátku jsou však v Středoafrické Republice médii šířeni rasističtí fanatikové, jejichž činnost je posléze těmi stejnými rasistickými médii za výhradní činnost Seléky. Jestli společnost Human Rights Watch dopomáhá takovýmhle novinářům svými zběsilými úsudky, měla by někoho vyslat za zmíněnou Selékou, a obeznámit se prostřednictvím jejího organizačního rámce s některými konkrétními trestnými činy, které jsou novinářem ohlašovány a prakticky šířeny jako systematické. Human Rights Watch a Amnesty v Líbii a v Sýrii dostatečně předvedly, že umí k válečným zločinům i přispívat, proto by se měly věnovat jen takovým udáním, která jsou schopné podložit. Pokud je něco údajného, nechme to údajným novinářům. Pokud jsou tyto organizace něčím víc, než přívěškem mezinárodních médií, nechť si všímají podložených podezření, a teprv pokud jsou k nim schopny zajistit vyšetřování anebo nátlakové a propagační akce za takové vyšetření, nechť cokoli oznamují světu. Nemají absolutně žádné právo oznamovat vinu zahraničních vlád, když nejsou ochotny své tvrzení alespoň úsudek doprovodit. Opakuji též, že tyto organizace se podílely na některých zvěrstvech v Líbii. Lidé by si tento fakt měli osvojit, protože tyto organizace zatím neprojevily žádné sebezpytování, natož aby mezi nimi padly obvinění, zato nadále přispívají různýma mezistátníma obviněníma, kde prakticky vzato USA zůstává na stejné straně rovnice.

Revizionista Zdeněk Jirásek, který má v Trutnově zřejmě otevřené dveře, tvrdí vedle jiného, že "Stalinovo Rusko se vyřadilo ze skupiny antifašistických států" smlouvou o neútočení s Hitlerem. Jakoby nějaké takové státy vůbec byly! Navíc, a to zcela bez udání důkazů autor tvrdí, že "Stalin nejen začal brzy po uzavření Molotova hospodářsky spolupracovat s Hitlerem, ale začal rozbíjet komunistické strany, včetně té Polska, vydával Hitlerovi nazpět komunistické běžence, a venkoncem, ehm, spolupracoval s Hitlerem i vojensky." Jaképak komunisty vydával Hitlerovi? Nějaké Jiráskovy komunisty s výrobním číslem a hákovým křížem na připíňáčku? Nic na Jiráskově verzi historie nezlepší ani jeho rádoby účelná teorie "tavícího kotle." Zdeněk Jirásek, pro jehož vývoj byl ukázkový rok 1939, vrhá nacisty obývaná území do tavícího kotle hned tu, hned tam, jen aby v tom, že tam člověka ženy cizoložili zůstalo zakryto. Nejspíš mu tavící kotel vhodně poslouží i k tomu, že na vás na závěr vyleze s tím, že nejsou o mnoho lepší komunisté, protože venkonec † jsou všichni jedním produktem doby. To se tedy hrubě pletete!

2. Drubna 2014, Íránský Náměstek Ministra Zahraničí pro Arabsko-Africké Záležitosti Husejn Amír Abdolahjan řekl, že pokračující podmínky v Sýrii jsou újmou pro regionální státy. "Nemůžeme být optimističtí vůči nějakému usazení Syrské krize, a konci utrpení Syrských lidí, dokud pokračují dodávky zbraní a rozmisťování teroristů v Sýrii." Řekl, že rozšíření extremismu, násilí a etnicity bude proti zájmům všech regionálních států a konzultace mezi regionálními zeměmi jsou jedinou cestou jak zrušit hrozby. Řekl, že lepší a pevnější vazby by lépe posloužily zájmům regionálních lidí a států. (IRNA)

"Záhadní ostřelovači" NATO zkoušejí posílit ruku Kyjevského režimu

20. 3. 2014, Tony Cartalucci

V ještě dalším pokusu rozšířit konfrontaci mezi Rusií, Krymem, a Západem podporovaným režimem v Kyjevu ostřelovači otevřeli palbu proti oběma, Ukrajinským i Krymským obranným silám na malé vojenské základně v srdci Krymského poloostrova, v úředním městě Simferopolu.

BBC ihned